Na podzim roku 1918 vytvořil významný český umělec a legionář František Kupka několik návrhů stejnokrojů pro novou československou armádu. Při jejich tvorbě vycházel především z české národní tradice. Saka s ozdobným zapínáním, červené košile a jezdecké kalhoty jsou svojí podobou velmi blízké sokolskému kroji. U čepic je jednoznačná inspirace francouzskými vojenskými vzory. Malba působí dojmem nedokončeného díla. V největších detailech jsou zobrazeny figury vojáků. Pozadí tvoří náznak siluety dalšího koně a oblaka.
František Kupka (1873–1957) žil Paříži již několik let před válkou, a tak se mohl hned na jejím počátku přihlásit do francouzské Cizinecké legie. V květnu roku 1915 se účastnil bojů u Arrasu, kde byl zraněn. Brzy poté onemocněl zápalem plic a do frontových zákopů se již nevrátil. O to více se mohl během války zapojit do politické a propagační práce. Jako předseda České kolonie v Paříži úzce spolupracoval s představiteli našeho zahraničního odboje. V říjnu roku 1918 vstoupil Kupka opět do aktivní služby v čs. zahraniční armádě ve Francii, k 21. střeleckému pluku. V tomto období vytvořil návrhy prvních uniforem nové československé armády a soubor karikatur svých spolubojovníků. V hodnosti kapitána se následujícího roku vrátil do Československa, kde se zapojil do vedení Uměleckého sboru při MNO v Praze. Krátce také řídil výtvarnou skupinu Památníku odboje. V roce 1920 dostal Kupka nabídku k pedagogické činnosti na Akademii výtvarných umění v Praze. Ta však pro naprosté nepochopení studenty i akademickou obcí skončila nezdarem. Proto se Kupka rozhodl k návratu do Francie. Československo od té doby navštívil pouze dvakrát a do konce života již zůstal zatrpklý vůči své vlasti.
Papír, linoryt, 360 x 260 mm.
Grafický list byl získán do sbírek Vojenského historického ústavu Praha formou daru od autora v roce 1920.