Významný český malíř a grafik František Kupka (1873–1957) vytvořil soubor čtyř akvarelových maleb, na kterých zobrazil návrhy stejnokrojů pro vznikající československou armádu. Protože žil dlouhá léta v Paříži, je pochopitelné, že vycházel z francouzských vzorů. Na prezentovaném akvarelu, kombinovaném kvašem, jsou zobrazeny figury válečného invalidy, zdravotnice a krojované dívky. V pozadí je letmo naznačena polní ambulance. Podstatná je však symbolika, která je na ní zobrazena: bílo-červená státní vlajka a červený kříž jako obecně užívaný symbol pro zdravotnictví.
František Kupka žil již před první světovou válkou několik let v Paříži, a tak se mohl na počátku války ihned přihlásit do řad českých a slovenských dobrovolníků na straně dohodových zemí. Jako příslušník roty Nazdar se účastnil v květnu roku 1915 bitvy u Arrasu. Poté onemocněl a do frontových zákopů se již nevrátil. O to intenzivněji se mohl během války zapojit do politické a propagační práce pro čs. legie. Jako předseda České kolonie v Paříži úzce spolupracoval s představiteli našeho zahraničního odboje – T. G. Masarykem, E. Benešem a M. R. Štefánikem. V říjnu roku 1918 vstoupil opět do aktivní služby v čs. zahraniční armádě ve Francii, k 21. střeleckému pluku. V té době vytvořil první návrhy uniforem nové československé armády. V hodnosti kapitána se následujícího roku vrátil do Československa. Kupka stál jako vedoucí Uměleckého sboru MNO u zrodu myšlenky vzniku Památníku odboje, dnešního Vojenského historického ústavu.
Kvaš, papír, akvarel, 26 x 36 cm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze formou daru od paní Hany Benešové v roce 1929.