FUCHS, Alfred. Propaganda v demokracii a v diktaturách

Dne 16. února 1941 byl v koncentračním táboře Dachau umučen novinář, spisovatel a překladatel Alfred Fuchs. Narodil se na Královských Vinohradech 23. června 1892 v židovské rodině, angažoval se v českých židovských organizacích, ale studium náboženství jej dovedlo ke katolicismu, k němuž roku 1921 konvertoval a nechal se pokřtít. Tuto zajímavou osobnost našich dějin si dnes připomeneme jeho knihou Propaganda v demokracii a v diktaturách, která vyšla v mimořádně vypjatém roce 1938 (z hlediska československých dějin) a svými myšlenkami je aktuální i v dnešní nelehké době.

Alfred Fuchs vystudoval reálné gymnázium na Vinohradech a poté se v roce 1911 pustil do studia na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity. V té době se názorově přesouval od sionismu k českožidovskému hnutí. Na vysoké škole byl výrazně ovlivněn profesorem Tomášem Garriguem Masarykem i studiem křesťanské apologetiky, která jej nakonec natolik oslovila, že docházel i na bohoslovecké přednášky na teologickou fakultu. Začal také publikovat v tisku. Úspěšně v létě 1915 odpromoval a následně se nechal zapsat na práva – studia však roku 1919 předčasně ukončil.

Souběžně absolvoval vojenskou prezenční službu, již vykonával jako jednoroční dobrovolník u chebského pěšího pluku č. 73, který měl posádková kasárna ve Vršovicích. Jakožto stále studujícímu se mu podařilo s jistým „švejkováním“ projít vojenskou službou během první světové války, aniž by byl nasazen na frontu, a koncem srpna 1918 byl ze zdravotních důvodů propuštěn z armády jakožto služby nezpůsobilý.

Po válce se Fuchs scházel s pražskými německojazyčnými židovskými intelektuály, včetně Egona Ervína Kische či Maxe Broda, jehož texty překládal do češtiny. V letech 1919–1920 byl členem plebiscitní komise na Těšínsku. Poté odjel jako stipendista do Francie studovat sociologii. Od února 1921 působil jako redaktor na Tiskovém odboru prezidia ministerské rady (předsednictva vlády) a v létě téhož roku se rozhodl nechat se pokřtít. Od roku 1925 byl šéfredaktorem listu Prager Abendblatt.

Během dvacátých a třicátých let se vypracoval na vrchního odborového radu, procestoval řadu zemí, překládal z němčiny a z latiny a publikoval řadu knih a nespočet článků. Také přednášel na Svobodné škole politických nauk, kde se roku 1930 habilitoval. Po nástupu nacismu v Německu patřil mezi čelné kritiky tohoto režimu a ideologie. Po okupaci přišel o zaměstnání a dostal se do hledáčku gestapa. Několikrát byl vyslýchán v souvislosti s odbojovou činností svých známých, přičemž mu bylo řečeno, že by měl emigrovat. To ale odmítl. Nakonec byl v říjnu 1940 zatčen i on. Byl z Prahy převezen do Malé pevnosti Terezín a poté do koncentračního tábora Dachau s přípisem „návrat nežádoucí“. Byl podroben brutálnímu mučení, v jehož důsledku 16. února 1941 zemřel na zápal plic.

Jeho dnes prezentovaná kniha je jednou z posledních monografií, které vyšly za jeho života. Vznikla z cyklu přednášek připravených pro Svobodnou školu politických nauk a z novinářských statí uveřejňovaných v časopise Svět mluví. Za zmínku stojí obecný úvod k historii propagandy a snah o ovlivňování mas. Vznik pojmu má totiž svoji českou stopu. Objevil se v souvislosti s úřadem Sacra Congregatio de propaganda fide, tedy Posvátné Kongregace pro šíření víry, založeným 14. ledna 1622. Šlo o katolickou reakci na české stavovské povstání a začátek třicetileté války, který se nesl primárně v duchu náboženských svárů mezi protestanty a katolíky. Kongregaci byly podřízeny všechny misie i papežské semináře. Vedle aktivit v zámoří bylo hlavní úsilí propagandy směřováno v rámci rekatolizace na země Koruny české.

Dále se autor věnuje rozdílům v propagandě demokratických a totalitních států. Propagandu totiž používají všichni, což ale neznamená, že je srovnatelná. Právě těmito důležitými rozdíly se doktor Fuchs ve své práci zabývá a uvádí je na příkladech propagandy nacistického Německa, komunistického Ruska, fašistické Itálie a vnitřní propagandy meziválečného Československa. Svým významem a obsahem tato studie ani po bezmála devadesáti letech neztratila nic ze své aktuálnosti a může dodnes sloužit jako varování před přebíráním propagandistických narativů totalitních mocností nebo jejich srovnávání s propagandou demokratických států. Mezi zásadní rozdíly patří především fakticita, s níž si autoritářské režimy zpravidla hlavu příliš nelámou. „Totalitní režimy jsou přesvědčeny, že mají absolutní pravdu a to snad nejenom ve věcech politických, ale i ve věcech filosofie a metafyziky. Tím je dán ráz jejich propagandy. Totalita diskusi vylučuje.“

Citace:

FUCHS, Alfred. Propaganda v demokracii a v diktaturách. Praha: Borový, 1938.

Zdeněk Munzar