Geschichte und Thaten des jüngstverstorbenen grossen Kriegs-Helden, Ludwig Andreas des heil. röm. Reichs Grafen v. Khevenhüller

Dne 30. listopadu 1683 se narodil Ludwig Andreas, syn císařského komorníka a nejvyššího lovčího Franze Christopha II. hraběte Khevenhüllera († 1684) a jeho druhé ženy Ernestiny Barbary rozené hraběnky Montecuccoli. Ernestina byla dcerou známého polního maršála a generalissima císařských vojsk Raimunda hraběte Montecuccoliho a synovu výchovu nasměřovala po vzoru dědečka k vojenství. Již jako mladík nastoupil Ludwig Andreas službu u dragounského pluku neméně známého polního maršála Evžena prince Savojského, se kterým prošel prvními boji ve válkách o španělské dědictví (1701‒1714).

V následné rakousko-turecké válce (1716‒1718) se vyznamenal v bitvě u Petrovaradína (5. srpna 1716) a v roce 1717 byl povýšen na plukovníka a velitele savojských dragounů; ty v létě toho roku vedl během obléhání Bělehradu a později i při rozhodující bitvě před městem. Dne 1. října 1723 byl Ludwig Andreas hrabě Khevenhüller povýšen na generála polního strážmistra a o deset let později, v říjnu 1733, na polního podmaršála. Záhy nato byl povolán na italské bojiště začínající války o polské následnictví (1733‒1735/38). Vyznamenal se v bitvě u Parmy (29. června 1734), za což byl povýšen na generála jezdectva. Byl také ustanoven dočasným vrchním velitelem rakouských sil na italském bojišti do příchodu nového vrchního velitele polního maršála Josepha Lothara hraběte Königsegga-Rothenfelse, neboť dosavadní velitel polní maršál Claude Florimond hrabě Mercy u Parmy padl. Pod velením Königsegga-Rothenfelse bojoval v bitvě u Guastally (19. září 1734), následně kryl se svými jednotkami ústup poražených Rakušanů k tyrolským hranicím a úspěšně bránil hraniční průsmyky před dorážejícími francouzskými a španělskými vojáky až do uzavření příměří v roce 1735.

Na hranicích v severní Itálii pak sloužil i v následujícím roce 1736. Jeho pojednání o službě u dragounů, které sepsal mezi válkami, se téhož roku stalo služebním předpisem pro rakouské jezdectvo a o tři roky později i pro pěchotu (dragouni byli původně jízdní pěchotou). Na doporučení prince Evžena Savojského byl 22. dubna 1737 jmenován polním maršálem a velícím generálem na jihovýchodní hranici v další, tentokrát spíše neúspěšné válce s Turky. Poté, co byl se slabým odřadem 4 000 mužů v bitvě u Radojevace (28. září 1737) výraznou osmanskou přesilou donucen k ústupu, byl povolán do Vídně k práci ve Dvorské válečné radě, kterou krátce přerušilo ještě jedno prakticky bezúspěšné vyslání na turecké bojiště na přelomu let 1738/39.

Úspěchy naopak Khevenhüller slavil v následujících válkách o rakouské dědictví. Koncem roku 1741 obdržel velení nad rakouskými silami operujícími proti Bavorům v Horních Rakousích. Během neuvěřitelně krátké doby vyhnal nepřítele ze země (23. ledna 1742 kapitulovala francouzská posádka Lince) a vzápětí vtáhl do Bavorska. Do Mnichova vstoupili jeho vojáci 12. února 1742, ve stejný den, kdy byl Karel Albrecht Bavorský ve Frankfurtu nad Mohanem korunován císařem. Po pacifikaci Bavorska byl polní maršál Khevenhüller se svými muži povolán do Čech, kde se účastnil úspěšného tažení vedeného Františkem Štěpánem Lotrinským proti vojsku maršála Mailleboise, jehož úkolem bylo vyprostit z obležení francouzskou posádku Prahy.

Následujícího roku 1743 se Ludwig Andreas účastnil druhého tažení do Bavorska a nemalou měrou se zasloužil o pacifikaci zbytku bavorských sil. Podílel se také na jednáních, která vedla k podepsání Nieder-Schönfeldské konvence, jíž císař Karel VII. Bavorský ukončil nepřátelství s Rakouskem a vyhlásil neutralitu.

Dne 5. ledna 1744 obdržel polní maršál Khevenhüller ve Vídni Řád zlatého rouna, avšak brzy nato se silně zhoršil jeho zdravotní stav a 26. ledna pravděpodobně na následky zranění z posledního polního tažení zemřel.

Životopisné dílo věnované Ludwigu Andreasovi hraběti Khevenhüllerovi bylo vydáno již v roce 1744, krátce po jeho smrti. V šesti kapitolách představuje osobnost slavného vojevůdce od jeho rodového původu přes jeho mládí, vstup do rakouské armády, službu za vlády Karla VI. až po jeho zásluhy ve válkách o rakouské dědictví. Exemplář, který se nachází ve fondu knihovny VHÚ, je zajímavý také svými předchozími majiteli. Ex libris na přídeští dokládá, že kniha patřila do sbírky Františka hraběte z Thun-Hohensteinu, místodržitele v Čechách a ministerského předsedy Předlitavska na sklonku 19. století. Ten ji podle poznámky o nabytí získal v roce 1865 po smrti Mořice knížete z Ditrichštejna (1775‒1864), posledního mužského potomka významného šlechtického rodu, jehož matka pocházela z rodu Thun-Hohensteinů.

Celý tisk je dostupný online z: https://www.digitale-sammlungen.de/en/details/bsb11097622

Citace

Geschichte und Thaten des jüngstverstorbenen grossen Kriegs-Helden, Ludwig Andreas des heil. röm. Reichs Grafen v. Khevenhüller. Rozšíř. vyd. [s. n.] Breslau – Leipzig 1744. 248 s.

Kristýna Jakl Ansorgová