GRUNTOVÁ, Jitka. Oskar Schindler: legenda a fakta

Dne 9. října 1974 zemřel v dolnosaském Hildesheimu na selhání jater Oskar Schindler, nositel izraelského titulu „Spravedlivý mezi národy“, který je udělován osobám, jež během druhé světové války s nasazením vlastních životů zachraňovaly Židy před holokaustem. Tento moravský Němec se stal celosvětově známým díky knize Schindlerova archa od australského herce a spisovatele Thomase Keneallyho z roku 1982, podle níž natočil roku 1993 Steven Spielberg proslulý film „Schindlerův seznam“. Ten byl oceněn sedmi Oskary (na dalších pět byl nominován) a inicioval novou vlnu zájmu o tuto zčásti kontroverzní osobnost dějin 20. století.

Oskar Schindler se narodil 28. dubna 1908 ve Svitavách a lze konstatovat, že jeho životní příběh je plný sporných a ne zcela objasněných skutečností. Roku 1924 ukončil svitavské tříleté gymnázium a v letech 1928–1930 absolvoval základní vojenskou prezenční službu v Československé armádě. Dále se živil většinou jako obchodní zástupce u různých firem a několikrát se neúspěšně pokoušel o podnikání. Také byl v letech 1931–1938 údajně šestkrát soudně trestán pro rvačky a vyhrožování. Od roku 1935 byl členem Henleinovy Sudetoněmecké strany (Sudetendeutsche Partei, SdP). Dne 18. července 1938 byl znovu zatčen a po vyšetřování a výsleších se doznal ke spolupráci s německou zpravodajskou službou Abwehr (přiznal spolupráci jen od léta 1938, prakticky ale pro německé zpravodajce pracoval pravděpodobně již od roku 1936). Podle některých údajů byl za tuto protistátní činnost odsouzen, podle jiných se na něj vztahovala amnestie ze 7. října 1938. Každopádně byl ale po Mnichovské dohodě a odstoupení čs. pohraničí předán na říšské území. Již 1. listopadu 1938 vstoupil do NSDAP a během roku 1939 se vypracoval na vedoucího jedné ostravské odbočky Abwehru.

Po dobytí Polska se stal „arizátorem“, tedy správcem majetku vyvlastněného židovským majitelům v továrně na smaltované výrobky v Krakově, kde pak pracovala řada lidí z krakovského ghetta. Schindler se do tohoto postavení dostal nejen díky svým stykům v tajné službě, ale také díky penězům několika židovských investorů, včetně původního majitele továrny, kterým zato byla přislíbena ochrana. Továrna měla primárně armádní zakázky, a proto si mohl Schindler do značné míry diktovat podmínky pro své zaměstnance, jež se snažil postupně více a více chránit. Po likvidaci krakovského ghetta a přesunu jeho obyvatel do koncentračního tábora Płaszów se Schindler domluvil s jeho velitelem na přesunu asi 600–700 Židů do táborové pobočky zřízené u jeho továrny. Schindler byl během války také dvakrát zatčen německou policií pro podezření z rozkrádání majetku a obchodování na černém trhu, ale obvinění vždy unikl i díky svým známostem ve straně a úplatkům.

Když se roku 1944 blížila sovětská Rudá armáda a koncentrační tábor Płaszów byl likvidován, zařídil Schindler přesun asi tisícovky vězňů do původně textilní, za války muniční továrny v Brněnci u Svitav. Tam byla zřízena pobočka koncentračního tábora Gross-Rosen, kde se pak asi 1 100 Schindlerových Židů dočkalo v květnu 1945 osvobození. Ještě před ním ale Oskar Schindler s několika svými chráněnci odjel na území osvobozené americkou armádou a následně do Německa, neboť se obával zatčení ze strany československých orgánů. Roku 1949 emigroval do Argentiny, ale poté, co zbankrotoval, se roku 1958 vrátil do Německa. Ani tam se mu moc nevedlo a začátkem šedesátých let zbankrotoval znovu. V té době byl pozván do Izraele některými „svými“ Židy a oceněn titulem Spravedlivého mezi národy. Za zmínku stojí také skutečnost, že byl pravděpodobně jako jediný člen NSDAP pohřben na římskokatolickém hřbitově na hoře Sijón v Jeruzalémě. Přesto jeho jméno vzbuzuje kontroverze a jeho příběh zůstává zahalen řadou nejasností, proto také bývá prezentován v celé škále spektra od nekritického obdivu až po popírání jeho pomoci Židům.

Prezentovaná kniha Jitky Gruntové již podle svého podtitulu patří k publikacím, které se snaží celý příběh Oskara Schindlera demytizovat a vycházet primárně z archivních pramenů. Autorka, jež se léta zabývala dokumentací historie pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci, předkládá čtenáři obraz Oskara Schindlera, který určitě nekoresponduje s filmovým hrdinou, a nešetří přitom kritikou. Její text je vybaven podrobným poznámkovým aparátem a soupisem použitých zdrojů. Doplňuje ho skromná obrazová příloha s několika fotografickými snímky a mapkou okolí Brněnce. Publikace stojí za pozornost nejen jako připomínka slavného moravského Němce, ale také jako doklad, že naše dějiny jsou velmi bohaté na silné, byť zdaleka ne černobílé příběhy.

Citace:

GRUNTOVÁ , Jitka. Oskar Schindler : legenda a fakta. 1. vyd. Brno: Barrister & Principal, 1997. 158 s. ISBN:80-85947-22-6.

Zdeněk Munzar