Snímek zachycuje výrobní halu plzeňské Škodovky za první světové války, konkrétně roku 1916. V pravém dolním rohu se nacházejí 15 cm hrubé houfnice v různé fázi kompletace.
Vývoj 15 cm houfnice s vodorovným klínovým závěrem byl ve Škodových závodech započat před první světovou válkou, již v okamžiku vypuknutí bojů tak mohlo být přistoupeno k sériové výrobě. Výsledkem byla 15 cm hrubá houfnice vz. 14, jež se od samého počátku války plně osvědčila.
Její ráže ve skutečnosti nečinila 15 cm, ale 149,1 mm. Délka hlavně byla 2,12 m neboli pouhý čtrnáctinásobek ráže. Náměr se pohyboval v rozmezí -5° až +70°, houfnice byla s to střílet granát o váze 42 kg na vzdálenost 6900 m. Houfnice vážila přes dvě a půl tuny, přepravovala se rozložená na dvě části pomocí koňských spřežení. Ke zlepšení parametrů zbraně došlo roku 1916. Výsledná verze se označovala jako vz. 14/16, vážila bezmála tři tuny a dostřel se zvýšil na 8760 m.
Za první světové války bylo pro c. a k. armádu vyrobeno přes tisíc kusů obou verzí houfnice. Po válce přešly do výzbroje nástupnických států, další byly vyrobeny v letech 1919–22 pro čs. armádu. Ještě roku 1938 disponovalo čs. dělostřelectvo zhruba 130 kusy houfnice vz. 14/16, i když byla ve výzbroji čs. armády od roku 1925 nahrazována 15 cm hrubou houfnicí vz. 25, která zčásti vycházela ze své předchůdkyně.
Houfnice vz. 14 a vz. 14/16 se nalézaly i ve výzbroji italské armády, dílem jako kořistní materiál z první světové války a dílem jako „odškodnění“ za válku, již Itálie vyhlásila svému spojenci. Italské ozbrojené síly je hojně využívaly i za druhé světové války, roku 1943 byla velká část těchto děl ukořistěna a převzata německými ozbrojenými silami.