Hasiči stříkají vodu do krypty v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje

Snímek znázorňuje, jak pražští hasiči stříkají vodu do krypty v pravoslavném chrámu svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze. Dne 18. června 2017 si připomínáme 75 let od posledního zápasu obklíčených československých parašutistů proti německé přesile.

Pravoslavná církev se v českých zemích pevněji zachytila po první světové válce – Praha se vedle Paříže a Bělehradu stala hlavním centrem emigrace z někdejšího Ruského impéria a navíc mnozí legionáři konvertovali k pravoslaví za svého pobytu v Rusku. Rozmach pravoslavné církevní organizace je spojen s osobou biskupa Gorazda (vlastním jménem Matěj Pavlík; 1879–1942). Gorazd původně působil v rámci rodící se Církve československé, z níž odešel pro nesouhlas s jejím směřováním. Od roku 1935 byl jeho sídlem barokní chrám svatých Cyrila a Metoděje v Resslově ulici nedaleko Karlova náměstí.

Pravoslavná církev v českých zemích spadala po organizační stránce pod srbskou pravoslavnou církev. To vadilo nacistickým okupantům – chtěli pravoslavnou církev v protektorátu podřídit metropolitovi berlínskému a celé německé říše Serafimovi (vlastním jménem Karl Lade, 1883–1950). Serafim skutečně 7. října 1941 navštívil Prahu a vysvětlil Gorazdovi, že převzal českou eparchii pod svoji „ochranu“. Tento krok posvětily německé i protektorátní úřady.

Chrám svatých Cyrila a Metoděje se po atentátu na Heydricha stal útočištěm sedmi československých výsadkářů – Josefa Gabčíka, Jana Kubiše, Adolfa Opálky, Josefa Bublíka, Josefa Valčíka, Jaroslava Švarce a Jana Hrubého. Po zradě Karla Čurdy 16. června 1942 se na jejich stopu dostali nacisté. Nad ránem 18. června 1942 pravoslavný chrám obklíčilo a přepadlo osm stovek příslušníků SS a gestapa.

Trojice parašutistů – Opálka, Kubiš a Bublík – se bránila na kůru. Čechoslováci byli beznadějně obklíčeni a nedostatečně vyzbrojeni, kladli však rozhodný odpor. Nacisté stříleli na kostel z vedlejších budov, avšak přestali s tím, aby omylem nezasáhli vlastní lidi. Nakonec byl Kubiš raněn střepinami a jeho druzi se pokusili spáchat sebevraždu, což se však povedlo pouze Opálkovi. Bublík a Kubiš padli do německých rukou ještě živí, avšak smrtelně ranění a v bezvědomí; byli odvezeni do lazaretu SS, avšak ani jeden se neprobral a záhy oba zemřeli.

Po vyřazení obránců na kůru se nacisté obrátili na parašutisty v kryptě. Raději by je chytili živé: pokusili se je přesvědčit ke kapitulaci, házeli do krypty slzotvorné granáty a přiměli české hasiče, ať stříkají do krypty vodu. Parašutisté odráželi německé útoky, avšak nakonec se v bezvýsledné situaci zastřelili. Nato došlo u zdi chrámu k identifikaci padlých výsadkářů. Nacistické ztráty při útoku na parašutisty byly minimální.

Se smrtí parašutistů nacistický teror zdaleka nekončil; odplata okupantů tvrdě dopadla mimo jiné na pravoslavnou církev. Biskup Gorazd a další hodnostáři – Vladimír Petřek, Václav Čikl a Jan Sonnevend – byli popraveni 4.–5. září 1942. Později téhož měsíce nechal nový zastupující říšský protektor Kurt Daluege pravoslavné obce na území protektorátu zrušit. Další pravoslavní věřící, kteří měli nějakou spojitost s atentátníky, byli mezi Čechy popravenými 24. října 1942 v Mauthausenu. Po válce byla pravoslavná církev obnovena a chrám znovu vysvěcen. Biskup Gorazd byl pravoslavnou církví roku 1987 prohlášen za svatého. V kryptě vznikl Národní památník hrdinů heydrichiády; stopy po posledním boji parašutistů jsou na chrámu viditelné dodnes.