Heřman Němeček, Invalida v Lucemburské zahradě, Paříž 1916

Osud Heřmana Němečka, dnes již prakticky neznámého malíře, byl spjat po většinu jeho života s Francií.  Narodil se roku 1877 v Komárově u Berouna. Datum jeho úmrtí však není známo. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesora Vojtěcha Hynaise. V malířských technikách se v dalších sedmi letech zdokonaloval v Mnichově. Poté se rozhodl stejně jako mnoho jiných českých umělců pro pobyt ve Francii. První světovou válku prožil v zázemí, v Paříži, kde převzal ilustrátorskou činnost v nakladatelství Champenoix po Alfonsu Muchovi.  Do čs. legií ve Francii se přihlásil až v březnu 1918, byl zařazen k 23. čs. střeleckému pluku. V listopadu téhož roku byl služebně zařazen v hodnosti majora k Československé národní radě v Paříži. V roce 1919 odjel s uměleckou výpravou Otakara Nejedlého, jejímž cílem bylo výtvarné ztvárnění míst bojů francouzských legií za první světové války. V Československu však dlouho nezůstal, vrátil se, podobně jako František Kupka, brzy zpět do Francie.

Výtvarné dílo Heřmana Němečka zůstalo v českém uměleckém kontextu dvacátého století téměř zapomenuto. A přitom tohoto mimořádně talentovaného umělce je možné právem zařadit mezi nejlepší malíře své doby. Jeho akvarelové malby jsou figurálně dokonalé a souhra barev a stínů naprosto výjimečná. V Invalidovi z Lucemburské zahrady z roku 1916 jsou ještě patrné dozvuky dekorativního umění předchozího století.  Klidná žánrová scéna se odehrává v zákoutí letní restaurace pařížských Lucemburských zahrad. V dolní straně kresby je vepsáno věnování příteli Josefu Vydrovi, výtvarníkovi a teoretikovi umění. Pod vlivem válečných hrůz však expresivita Němečkových maleb nabývá na gradaci. Mistrovská hra s bělobou vytváří podobně jako u britského impresionisty Christophera Nevinsona dojem trojrozměrného prostoru, v němž se právě zastavil čas a tato zvláštní atmosféra vtahuje do děje ohromujícím způsobem. Němečkova hyperrealistická plátna zachycují rozkládající se lidskou hmotu s neopakovatelnou stopou děsivého okamžiku smrti.

Papír, tuš, akvarel, 290 x 230 mm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v Praze v roce 1930 formou daru.