K napínání lučiště loveckých kuší byly používány různé mechanické prostředky. Vedle jednoduchých háků a pák to byly zejména hevery se soustavou ozubených kol protáčených střelcem točícím klikou, které posunovaly ozubené rameno, na jehož konci byla vykována zakřivená vidlice. Do ní se upnula tětiva, ořech spoušťového mechanismu se nastavil do správné polohy, a otáčením kliky heveru došlo k napnutí tětivy, kterou střelec nakonec vložil do ořechu zbraně. Ozubené převody mechanického heveru byly uloženy v kovové schránce, která měla ve spodní části připevněno široké oko ze stáčených konopných provazů. Při napínání kuše se oko heveru nasunulo zezadu na sochu zbraně a zachytilo se o příčný kolík nebo hák, který ze sochy vyčnívá. Nejstarší zobrazení mechanického heveru pochází již z roku 1373. V následujícím období (až do 18. století) byl využíván především k napínání těžkých loveckých kuší s kovovými či kombinovanými lučišti.