HONL, Ivan. Srážka u České Skalice 4. 8. 1758

Před nedávnem jsme se věnovali 260. výročí moravského tažení pruského krále Friedricha II., obléhání Olomouce a srážkám u Guntramovic a Domašova (podrobněji viz zde, zde a zde).  Poněkud ve stínu moravských vojenských operací zůstal neoprávněně závěr válečných událostí, který zasáhl oblast východních Čech. Právě jemu se věnuje dnes prezentovaný drobný tisk, pojednávající o srážce u České Skalice.

Autorem tohoto spisku je JUDr. a PhDr. Ivan Honl, (24. 1. 1898–27. 2. 1984), známý český topograf a kartograf, který se vedle prací z tohoto oboru věnoval ve větším rozsahu i vojenským dějinám, zvláště s důrazem na severovýchod Čech. Zabýval se válečnými událostmi na Českoskalicku a na Broumovsku jak v období husitském, tak v období „slezských válek“ (1740–1742, 1744–1745, 1756–1763 a 1778–1779), ale i v prusko-rakouské válce roku 1866. S ohledem na autorovo topografické zaměření vykazují jeho studie fundovaný vhled do vojenské problematiky a kvalifikované zhodnocení možností vedení válečných operací v terénu našeho severovýchodního pohraničí.

Samotnou srážku u České Skalice, k níž došlo 4. srpna 1758, můžeme zařadit mezi velké množství drobnějších bojů, které se během slezských válek odehrály na našem území. Odhlédneme-li od optiky velkých dějin a velkých rozhodujících bitev, otevře se nám bližší pohled na každodennost vojenského života v polovině 18. století i na logiku a způsob vedení válečných operací. Počátkem srpna 1758 vyslal polní maršál Daun, jehož k větší útočné aktivitě tlačila sama Marie Terezie, novopečeného polního podmaršála Laudona s asi 6.000 sborem složeným převážně z lehkých jednotek k úderu na pruské jednotky ležící u České Skalice. Laudonovi husaři a hraničáři v půl páté ráno překvapivě zaútočili na pruská postavení. Po počátečním úspěchu ale dokázali Prusové rychle mobilizovat síly v okolí, počínaje dvěma granátnickými prapory, které ze Skalice vyvedl polní maršál Mořic princ Anhaltsko-Dessavský. Ten pak s granátníky podporovanými dělostřelectvem, jezdectvem i pruskými myslivci zahájil protiútok, jenž zatlačil Laudonovy jednotky do výchozích pozic. Den poté se Prusové dali na ústup.

Srážka se do rozhodující bitvy nerozvinula, i když v případě většího úspěchu Laudonových sil k tomu mohlo dojít, respektive se právě toho pruský král obával. Za daných okolností však Daunovi stačilo donutit Friedricha k ústupu do Slezska, zatímco sám plánoval táhnout přes Čechy do Lužice ke spojení s postupující ruskou armádou. Manévrový způsob vedení války, který byl pro 18. století tak typický, se často vyznačoval nevelkou chutí vojevůdců podstupovat velké bitvy, jejichž výsledek byl vždy nejistý. Naopak se snažili maximálním využitím výhod terénu ovládnout klíčové body a nepřítele z oblasti vytlačit menšími střety bez rizika větších bitev. Srážka u České Skalice je tak typickou ukázkou jednoho takového střetnutí, které sice množstvím nasazených sil není zdaleka zanedbatelné, ale z hlediska velkých dějin je marginální. Nicméně takovýchto střetů, jejichž význam rozhodně nelze bagatelizovat, jsou vojenské dějiny našich zemí plné.

Drobný nevázaný tisk v rozsahu 6 stran (jednoho dvoulistu a jednoho vloženého listu) je zvláštním otiskem z měsíčníku „Od kladského pomezí“, ročník IX z čísel 9-10. Text obsahuje poznámkový aparát a jednu ilustrační černobílou fotografii.

Tento drobný příspěvek k historii válečného roku 1758 v našich zemích jistě potěší nejen příznivce sedmileté války, či slezských válek obecně. Jde o doplnění jednoho drobného dílku do pestré mozaiky naší vojenské historie a příspěvek k dnes již polozapomenuté regionální události.

Citace:

HONL, Ivan. Srážka u České Skalice 4. 8. 1758 : zvláštní otisk z měsíčníku „Od kladského pomezí“, roč. IX, čís. 9-10. [Červený Kostelec : vl. nákl., 1932]. 6 s.