HROŠOVÁ, Marie. Na každém kroku boj

Kolem poledne 19. dubna 1945 byla malá pasekářská osada Ploština obklíčena přibližně třemi sty příslušníky SS-Jagdgruppe 232 „Josef“ pod taktovkou zástupce velitele, rodáka z pražského Smíchova, SS-Oberscharführera Kurta Wernera Tuttera. Důvodem k tomuto zásahu bylo to, že osadu využíval jako svoji základnu jeden z oddílů 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky. V osudný den ale v Ploštině žádní partyzáni nebyli – asi desetičlenný oddíl se před příchodem výrazně početnějších SS z osady stáhl, neboť se partyzáni domnívali, že pokud esesáci nic nenajdou, opět odtáhnou. To se ale nestalo, neboť ti měli spolupráci místních s partyzány potvrzenou i ze strany nasazených konfidentů.

Osadu proto čekala tragédie. Esesáci se snažili z obyvatel brutálními výslechy vytlouct jakékoliv informace o partyzánech. Začali podpalovat jednotlivá stavení a mužské obyvatele vsi nahánět do plamenů. Ušetřeny nebyly ani ženy, na něž ukázali konfidenti. Nakonec lehla popelem prakticky celá osada, 24 lidí bylo za živa upáleno, 3 osoby popraveny a jedna utlučena při výslechu. Podobně drasticky si příslušníci stíhacího komanda „Josef“ počínali také o několik dnů později v obci Prlov a i v několika dalších případech. Přestože byl konec války již v dohledu, brutalita protipartyzánského boje se naopak zintenzivnila, stejně jako s přibližující se frontou nabraly na síle akce partyzánů.

1. československá partyzánská brigáda Jana Žižky (nezaměňovat s I. československou brigádou Jana Žižky z Trocnova postavenou z našich krajanů v Jugoslávii) je jednou z nejvýznamnějších a největších partyzánských jednotek, které bojovaly v českých zemích. Původně šestnáctičlenný československo-sovětský výsadek Jan Žižka II byl vysazený v několika vlnách od 21. srpna 1944 u obce Sklabiňa poblíž Turčianského Svätého Martina. Skupina se zapojila do počátečních bojů Slovenského národního povstání u Strečna, ale již 6. září ji Ústřední štáb partyzánského hnutí v Kyjevě rozkázal přesunout se na Moravu a rozvinout partyzánskou činnost v týlu německých jednotek nasazených proti SNP. Velitel výsadku, podporučík Ján Ušiak, zamířil na Moravu, přičemž cestou se svými lidmi napadal německé jednotky, prováděl diverze a nabíral nové členy. Po přechodu Váhu tak disponoval již více než 300 partyzány. Přes hranici se u Velkých Karlovic probil, ale po dvoudenních bojích byl vytlačen zpět na Slovensko. Musel proto velkou jednotku rozdělit na menší oddíly a přejít na Moravu po částech.

Následně brigáda Jana Žižky navázala kontakt s místním odbojem, s výsadky ARAP a WOLFRAM, a zahájila rozsáhlou partyzánskou činnost, která trvala do 3. listopadu, kdy byl úspěšně přepaden její štáb v Čeladné a těžce raněný Ušiak se v obklíčení zastřelil. Velení brigády, která utrpěla značné ztráty, byla rozptýlena a část opět vytlačena na Slovensko, se ujal Dajan Bajanovič Murzin. Ten pak brigádu provedl těžkým obdobím zimy 1944‒1945, kdy hlavně proti ní zacílil nacistický aparát protipartyzánskou operaci Tetřev, která ale vyšla víceméně naprázdno. Na jaře 1945 brigáda obnovila intenzivní činnost a před osvobozením čítala kolem 1500 partyzánů a další stovky spolupracovníků. Odloučený oddíl Olga se 30. dubna spolu s rumunskou armádou podílel na osvobození obce Salaš (kde předchozího dne došlo k zavraždění 20 osob nacisty) i poblíž ležícího Velehradu, jádro brigády v Moravskoslezských Beskydech pak osvobodilo Vizovice, Vsetín a Přerov.

Vybrat knihu, kterou bychom připomenuli historii 1. československé brigády Jana Žižky, potažmo tragédie v Ploštině, Prlově a na dalších místech, nebylo jednoduché. Nešťastný osud pasekářských osad mistrně literárně ztvárnil Ladislav Mňačko v knize Smrt si říká Engelchen, která poprvé vyšla roku 1960 a obratem získala obrovskou popularitu. Nutno podotknout, že její autor byl příslušníkem partyzánského oddílu Ploština, sám se vypořádával se sebeobviňováním za osud lidí z obce a velmi dobře znal tvrdou a nelítostnou realitu partyzánské války v týlu, kde běžné konvence neplatí. Kniha se dočkala mnoha reedic i překladů a stala se také námětem pro velmi úspěšný válečný film z roku 1963.

Přesto jsme dnes zvolili pro prezentování jinou knihu – práce Marie Hrošové vydaná roku 2012 shrnuje objektivně a bez jakéhokoliv ideologického balastu celou historii jednotky, od paradesantního výsadku a formování prvního oddílu na Slovensku přes vytvoření partyzánské brigády a její vyslání do Moravskoslezských Beskyd, její působení v prostoru do rozbití štábu brigády počátkem listopadu 1944, zimní protiofenzivu německých jednotek až po jarní nástup partyzánské aktivity a květnové osvobození.

Kniha je svázána v pevné kartónové vazbě s lakovanými deskami. Text, který často pracuje i s osobními vzpomínkami pamětníků, je stavěný primárně na archivní práci a primárních zdrojích. Nechybí rozsáhlý poznámkový aparát pod čarou. Kniha obsahuje také četné dobové fotografie. V příloze čtenář nalezne seznam 416 padlých, popravených a umučených členů brigády, dále oddělený seznam 12 padlých, popravených a umučených cizozemských členů brigády a přehled 358 cizích státních příslušníků brigády. Pro snazší orientaci v textu obsahuje publikace jmenný rejstřík, v závěru je připojeno také ruské, anglické a německé resumé.

Kniha jistě zaujme všechny zájemce o český domácí odboj za 2. světové války. Zároveň se jedná o kvalifikovaný vhled do problematiky partyzánské války obecně, se všemi kontroverzemi, které tento způsob boje přináší. Publikaci, která vznikla na objednávku samotných bývalých příslušníků brigády a která přinesla objektivní zpracování historie jednotky, lze jednoznačně doporučit.

Citace:

HROŠOVÁ, Marie. Na každém kroku boj : historie 1. československé partyzánské brigády Jana Žižky (srpen 1944 – květen 1945). Vsetín : ČSBS; Sdružení domácího odboje a partyzánů; Historická skupina 1. čs. partyzánské brigády Jana Žižky, 2012. 431 s.