Italská krátká puška Mannlicher-Carcano M. 91/38 (Fucile corto M 38)

Páteř pěchotní výzbroje italské královské armády představovaly pušky konstrukce dělostřeleckého důstojníka a šéfinženýra zbrojovky v Turíně Salvatore Carcana (1827–1903), zařízené na náboj 6,5 mm Mannlicher-Carcano (6,5 x 52 mm). Jednotlivé konstrukční uzly přebíraly osvědčené prvky z jiných zbraní: válcový odsuvný závěr měl v přední části dva symetrické uzamykací ozuby, nábojová schránka, do níž se shora vkládal rámeček s pěti náboji, vycházela z konstrukce Ferdinanda Mannlichera a spoušťový mechanismus se dvěma odpory spouště měl předlohu v konstrukci Mauser. Přímoběžný úderník zajišťovala proti vypuštění otočná pojistka, umístěná v zadní části závěru. Jelikož zásobovací ústrojí zbraně vycházelo z Mannlicherovy konstrukce, bývá převážně označována jako Mannlicher-Carcano, bez ohledu na modelové označení jednotlivých variant.

Bojové zkušenosti italských vojáků v průběhu první světové války, umocněné italským tažením do Habeše v roce 1935, vedly k zavedení výkonnějšího náboje 7,35 x 51 mm společně s krátkou puškou („Fucile corto“) M 38 do výzbroje ozbrojených sil fašistické Itálie. Problémem konstrukce krátké pušky se však ukázala pevná mířidla, jejichž hledí tvořil blok s pevným plátkem, připájený na hlavni. Střelec tak nemohl při střelbě na vzdálenost větší než 200 metrů mířidla nastavit. V armádních skladech navíc ležely značné zásoby nábojů ráže 6,5 mm.

Konstruktér pušky M 38 major Roberto Boragine navrhl v roce 1940 pušku na bázi původního modelu M 91, avšak s hlavní zkrácenou o 90 mm a zařízenou na původní náboj 6,5 mm Mannlicher-Carcano. Výsledný model dostal po zkouškách v průběhu roku 1940 označení M 91/41 a italská armáda jej zavedla v následujícím roce do výzbroje. Jejich hlavním výrobcem se stala opět zbrojovka v Terni (Fabbrica Reale d´Armi di Terni – FAT) a menší množství také vyrobila továrna v Cremoně (Armaguerra di Cremona).

Výzbrojní odbor italské královské armády dospěl pod tlakem eskalující válečné situace k názoru, že plošné přezbrojení na náboj 7,35 x 51 mm je v krátkodobém horizontu nereálné, proto nařídil zastavení výroby krátkých pušek a karabin M 38 v ráži 7,35 mm a jejich rekonstrukci na původní střelivo ráže 6,5 mm. Od března 1940 zahájila FAT výrobu krátkých pušek M 38, zařízených na náboj 6,5 mm Mannlicher-Carcano, k jejichž výrobě ale nesměla využít původních hlavní pušek M 91 s progresivním vývrtem, nýbrž s nově navrženým o konstantním stoupání. Pro snazší rozlišení měly nové pušky na bloku pevného hledí vyraženo označení ráže CAL. 6,5, na rozdíl od původních, značených CAL. 7,35.

Kromě zbrojovky v Terni vyráběly krátké pušky také továrny Fabbrica Nazionale d´Armi di Brescia (FNA), Fabbrica d´Armi Gardone a Pietro Beretta v Gardone. Výroba krátkých pušek M 91/38 v ráži 6,5 mm běžela pouze v letech 1940–1941, přičemž přesné údaje o počtu vyrobených kusů nejsou známy; k dispozici jsou pouze souhrnné údaje, zahrnující produkci včetně karabin M 91/38 TS (Truppe Speciali) pro jednotlivé roky. Během roku 1940 vyrobily všechny čtyři zbrojovky okolo 550 000 zbraní, o rok později jen 160 000 kusů. V následujících letech běžela již jen výroba karabin a pušek M 91/41.

Exemplář krátké pušky M. 91/38, vyrobený v roce 1940 zbrojovkou v Terni, získalo muzeum roku 1983 převodem z VAAZ Brno.

Ráž: 6,5 mm Mannlicher-Carcano

Celková délka: 1021 mm

Délka záměrné: 430 mm

Délka hlavně: 540 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost:  3578 g