Italské tanky M 14/41
Fotogalerie
Tanky, kterými disponovala italská armáda na počátku první světové války, nedostačovaly potřebám doby. Odpovědí byl typ Fiat-Ansaldo M 13/40 (M znamenalo „Medio“ čili „střední“ – jinými armádami byl považován za tank lehký) z roku 1940. Z něj byl odvozen modernizovaný typ M 14/41, jenž se od něj na první pohled v podstatě neodlišoval. Italský tank M 14/41 měl délku 4,92 m, šířku 2,20 m a výšku 2,38 m. Vybaven byl silnějším dieselovým motorem a mohl se na silnici pohybovat rychlostí až 32 km/h. Rovněž pancéřování bylo vylepšeno, na čele korby bylo silné až 30 mm, na věži až 42 mm. Jeho slabinou bylo, že zůstávalo nýtované. Stroj byl o něco těžší než M 13/40 – údaje se pohybují mezi 14 a 14,5 t. Výzbroj představoval kanón ráže 47 mm ve věži, jeden s ním spřažený kulomet ráže 8 mm, dvojice dalších kulometů v korbě a jeden snímatelný na vrcholu věže. Posádku tvořili čtyři muži.
Přestože tyto tanky představovaly významné zlepšení oproti předcházejícím typům, stále neodpovídaly potřebám doby. Italská armáda si to uvědomovala, i proto bylo vyrobeno pouze zhruba 800 tanků M 14/41. V pozdějších letech nebyl italský průmysl nebyl schopen dodat vlastní armádě větší množství strojů modernějších typů. Po přechodu Itálie na stranu Spojenců v září 1943 se velkého množství tanků M 13/40 a M14/41 zmocnili Němci, kteří je využívali pod označením Pz M 13/40 735(i) a Pz M 14/41 736(i). V německých službách tyto tanky sloužily zejména v Itálii, ale například i při potlačování Varšavského povstání. Již dříve, během bojů v severní Africe, ukořistěné stroje využívali i Britové a Australané (ti je označovali symbolem bílého klokana). Vedle toho se tank M 14/41 stal základem pro samohybné dělo Semovente da 90/53 (M.41 da 90/53).
Aktuálně
Přihlaste do konce ledna své příspěvky na květnovou konferenci "Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách"
15. ledna 1990 začala jednání expertů ČSSR a SSSR o konci pobytu sovětských vojsk v Československu
V kostele sv. Jana Nepomuckého v Praze se dnes konalo poslední rozloučení s generálporučíkem v. v. Miloslavem Masopustem
Kárne výbory v zahraničnej československej armáde počas druhej svetovej vojny
Přijďte i v roce 2026 na naše tradiční akce. Zde je jejich přehled
Vojenský historický ústav Praha
U Památníku 2, 130 05, Praha 3
muzeum@vhu.cz
Ředitelství
Ředitel VHÚ Praha
brigádní generál Mgr. Aleš Knížek
Sekretariát ředitele
+420 973 204 900
ID DS
hjyaavk
Správní rada pro vyřízení vývozních povolení, darů či výkupů
+420 973 204 903
Správní rada pro vyřízení zápůjček
+420 973 204 900
Veškeré informace týkající se zápůjček exponátů na výstavy a další akce, formuláře pro vývoz milirarií, práva k fotografiím a filmovým sbírkám atd. naleznete v samostatné rubrice Služby veřejnosti.
Knihovna VHÚ
Pracoviště Rooseveltova
+420 973 215 544
Vedoucí knihovny VHÚ
+420 973 215 938
knihovna@vhu.cz
Časopis Historie a vojenství
Šéfredaktor
David Pazdera
+420 973 204 941
Armádní muzeum Žižkov
U Památníku 2
Praha 3 - Žižkov
+420 973 204 924
Letecké muzeum Kbely
Mladoboleslavská ul.
Praha 9 - Kbely
+420 973 207 500
Vojenské Technické Muzeum Lešany u Týnce nad Sázavou
Lešany u Týnce nad Sázavou
pošta Krhanice, 257 42
+420 973 296 161
