Minomet Brixia ráže 45 mm byla lehká, podpůrná zbraň pěchoty, střílející vrchní skupinou úhlů. Šlo o poměrně netradiční a konstrukčně složitou zbraň vyvinutou italským průmyslem v roce 1935. Do výzbroje italské armády byla zavedena v říjnu 1935 pod označením "Mortaio d'assalto 45/5 Brixia, modello 35". Identifikátor "45/5" znamenal kalibr resp. vnitřní průměr hlavně v milimetrech, tedy 45 mm / délka hlavně udávaná násobky kalibru, tedy 5 x 45 mm. Ve skutečnosti hlaveň měří 262 mm.
Dostřel minometu se nastavoval otevíráním nebo zavíráním plynových kanálků, kterými unikala část plynů z hlavně. K tomu sloužil poměrně složitý mechanismus náměrového a odměrového zařízení. Minomet se skládal z hlavně, která se při střelbě umísťovala na skládací rám. Minomet se přenášel v rozloženém stavu na zádech. Nesení usnadňovala čalouněná opěra, která spočívala na zádech nosiče. Rychlost střelby minometu byla 10 ran za minutu. Díky malé ráži a tím i malému množství výbušné náplně střely nebyl účinek střely i při přímém zásahu cíle nikterak velký.
Minomet model 35 se ve velkém rozsahu používal v italských ozbrojených silách, především na úrovni čety. Italové nebyli jedinými uživateli minometu Brixia. V určitém období bojů v severní Africe se používal také u německých jednotek Afrikakorpsu, které v té době sloužily po boku italských vojsk. Jeho použití Němci však mělo především logistické důvody. Německé označení minometu znělo 4,5 cm Granatwerfer 176( i ).
VHÚ Praha získal tento exponát v roce 1949.
Takticko-technická data:
RÁŽE: 45 mm
DOSTŘEL: 536 m
HMOTNOST MINOMETU: 5,5 kg
HMOTNOST MINY: 0,465 kg
DÉLKA HLAVNĚ: 262 mm