Italský klášter - zajatecký tábor pro legionáře za první světové války

Snímek zachycuje klášter Certosa di San Lorenzo v Padule nedaleko jihoitalského Salerna. Za první světové války se zde nacházel zajatecký tábor, ve kterém se organizovaly čs. legie v Itálii.

Třebaže byla Itálie od roku 1882 členem Trojspolku, vyhlásila 23. května 1915 válku Rakousko-Uhersku, ale ani přes značnou početní převahu její vojska nedosáhla žádného významného úspěchu. I tak do italského zajetí padlo velké množství rakousko-uherských vojáků českého a slovenského původu.

Přesto v Itálii po velice dlouhou dobu nedocházelo je zformování čs. legií. Důvodů bylo několik. Česká otázka byla v Itálii neznámá. Část italských důstojníků nedůvěřovala lidem, kteří byli ochotni bojovat proti armádě, jejímiž příslušníky původně byli. Italové měli špatné historické zkušenosti s českými vojáky potlačujícími italské národní hnutí, s jejich velkými zásluhami o Rakousko a s jejich oddaností císaři. Itálie navíc chtěla zabrat rakousko-uherská území na Jadranu, osídlená zejména jižními Slovany. Italští představitelé se obávali, že podpora československých snah by vytvořila precedens, jenž by Itálii zavazoval uznat také jihoslovanské ambice. V neposlední řadě působila obava, že Rakousko-Uhersko bude zajaté legionáře popravovat a že se uchýlí k odvetným opatřením vůči zajatým italským vojákům. Čeští a slovenští zajatci byli až do roku 1917 drženi v zajetí spolu se zajatci ostatních národností.

17. ledna 1917 byl v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole založen neoficiální zajatecký spolek – Československý dobrovolnický sbor. Jeho vůdčí postavou byl sokolský činovník Jan Čapek (padl v červnu 1918 na Piavě). O půl roku později byli zajatci přesunuti do nového tábora v Padule. Od podzimu 1917 docházelo na celé italské frontě k výzvědné činnosti dobrovolníků, v únoru 1918 vznikly z českých a slovenských dobrovolníků pracovní jednotky. 21. dubna 1918 uzavřel M. R. Štefánik s italskou vládou dohodu o vytvoření čs. vojska v Itálii. Velitelem nově vzniklé čs. divize (31., 32., 33. a 34. pluk) se stal generál Andrea Graziani (1864–1931; nezaměňovat s pozdějším maršálem Rodolfem Grazianim, dobyvatelem Habeše), známý drakonickým udržováním disciplíny. K prvnímu bojovému nasazení italských legií došlo v červnu 1918 na Piavě, při této příležitosti bylo mnoho legionářů zajato a popraveno. Nejslavnější bojové vystoupení italských legií představuje obrana postavení na Doss Alto 21. září 1918. Na konci války došlo k reorganizaci čs. jednotek v Itálii a k vytvoření čs. armádního sboru, tvořeného 6. a 7. divizí, jež zahrnovaly 31., 32., 33., 34., 35. a 39. pluk. Velitelem sboru se stal generál Luigi Piccione. Italskými legiemi prošlo celkem zhruba 20 000 Čechů a Slováků, čtyři stovky zaplatily životem – z toho 355 padlo a zbylí byli zajati a popraveni.