Jan Čumpelík vystudoval v letech 1920–1924 figurální malířství u profesora Vratislava Nechleby, jednoho z nejlepších českých portrétistů. Absolvoval jako mnoho jiných kolegů studijní cestu do Paříže, aby získal nové inspirativní trendy v oboru. V Československu se účastnil mnoha velkých výstav, na nichž prezentoval svá vynikající portrétní díla. Osvědčil se také v monumentální figurální tvorbě. Ve sbírce Vojenského historického ústavu je zastoupena jeho trilogie Zborov, Doss Alto a Terron - Vouziers. Ještě krátce po druhé světové válce vytvořil Čumpelík rozměrné plátno, věnované výročí vzniku Československa. Nadšené výrazy v tvářích lidí s rozzářenými zraky, které hledí ke světlým zítřkům zde však již předznamenávají umělcův absolutní odklon k ideologickému umění po vzoru sovětského Grekovova studia.
Mezi typická díla z Čumpelíkovy tvorby padesátých let patří také malba, na které je zobrazena skupina stávkujících dělníků. Pohledy všech směřují k postavě nejuvědomělejšího z nich. Starší muž sebevědomého výrazu má kolem krku rudý šátek. Sluneční paprsky pronikají přes zatemněné okno a vytváří takřka dokonalou hru světel a stínů ve stylu starých Rembrandtových mistrovských děl.
Olejotempera, sololit, 1460 x 1220 mm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v roce 1995 formou převodu z Armádního výtvarného studia.