Malíř a fotograf Jan Švehla (1890‒1967) vytvořil na konci druhé světové války soubor dvanácti tušových kreseb, které vydal později knižně pod názvem Listy z knih bolesti československého národa 1938–1945. Za protektorátu sám působil v odbojové organizaci Obrana národa, napojen na píseckou skupinu. Jeho ilegální činnost však byla v roce 1940 vyzrazena, následovalo zatčení a věznění až do konce války. Prezentovaná kresba pochází z roku 1944, kdy Švehla pobýval ve věznici v německém Zwickau (Cvikově). Puklé srdce symbolizuje jeho vztah k českému národu, který trpěl pod zvůlí nacismu. Tento ústřední motiv je zasazen do prostředí vězeňské cely. V pozadí je vyobrazena kniha s názvem Historie národa československého.
Po osvobození se Jan Švehla vrátil do rodného Týna nad Vltavou, věnoval se divadelní ochotnické činnosti, režíroval hry a maloval kulisy. Nezapomínal ani na volnou uměleckou tvorbu, především v oblasti krajinomalby. V roce 1947 byl za svoji odbojovou činnost vyznamenán Čs. válečným křížem a Medailí za zásluhy I. stupně. Pro poúnorový režim se však stal jako příslušník nekomunistického odboje nepohodlným.
Tuš na papíře, 220 x 155 mm.