Japonské tanky Šinhótó Či-Ha převzaté čínskou armádou na přehlídce v Pekingu

Snímek zachycuje japonské tanky Šinhótó Či-Ha, převzaté po kapitulaci Japonska v srpnu 1945 čínskou nacionalistickou armádou a připravované k vítězné přehlídce Čankajškových sil v Pekingu. Ve skupince osob u dveří vpravo je důstojník nacionalistické armády s typickou čepicí.

V polovině třicátých let japonská armáda pověřila jednak firmu Micubiši a jednak armádní arsenál v Ósace navržením středního tanku. Zprvu uspěl projekt ósackého arsenálu (nazvaný Typ 97 Či-Ni), protože byl sice slabší, ale levnější. Po invazi do Číny roku 1937 se však armádní rozpočet výrazně navýšil, armáda své rozhodnutí přehodnotila a tank z Ósaky zůstal pouze ve formě prototypu. Vítězná konstrukce firmy Micubiši dostala název Typ 97 Či-Ha. Proč byly oba typy označeny právě číslovkou 97? Japonci mají za to, že jejich říše byla založena 11. února roku 660 př. n. l. Rok 1937, kdy bylo rozhodnuto o zavedení jednoho a pak druhého tanku, tak byl rokem 2597 od vzniku Japonska.

Tank Či-Ha byl ve své základní verzi 5,5 m dlouhý, 2,3 m široký a 2,3 vysoký, údaje o jeho hmotnosti kolísají mezi 14,8 a 15,8 tunami. Pancéřování bylo silné 8–33 mm. Vzduchem chlazený dieselový motor firmy Micubiši o síle 170 koní poskytoval tanku maximální rychlost 38 kilometrů v hodině, dojezdová vzdálenost byla 210 kilometrů. Hlavní výzbroj představoval krátký kanón ráže 57 mm, vhodnější pro podporu pěchoty než pro boj proti nepřátelským tankům, a k tomu dva kulomety ráže7,7 mm. Posádku tvořili čtyři muži.

První tanky Či-Ha ze sériové výroby byly převzaty japonskou armádou roku 1938. Proti nedostatečně vyzbrojené čínské armádě se tank plně osvědčil. V boji se Sověty u Chalchyn Golu se však ukázalo, že má příliš slabý kanón. Vývoj vhodnějšího tankového kanónu trval delší dobu, od roku 1942 se na nové tanky Či-Ha montoval 47 mm kanón s dlouhou hlavní. Zároveň byla upravena věž tanku a výsledná modifikace je známá jako Typ 97 Šinhótó Či-Ha („šinhótó“ znamená doslova „nová věž“). Krom toho na bázi tanku Či-Ha vznikly velitelské, vyprošťovací a mostní tanky a samohybná děla. Do konce roku 1943 bylo vyrobeno asi 2200 tanků Či-Ha všech verzí.

Tanky Či-Ha se podílely na japonských vítězstvích v první fázi války v Pacifiku, byly nasazeny v Malajsku, Barmě i na Filipínách. Od druhé poloviny roku 1942 se však Japonci marně pokoušeli zastavit postup západních Spojenců. Vzhledem k charakteru bojů v Tichomoří se japonské válečné hospodářství soustředilo zejména na stavbu lodí a výrobu letadel. I když japonská armáda v pozdních fázích druhé světové války disponovala jistým počtem modernějších tanků, jejich úkolem bylo chránit mateřské ostrovy před očekávanou invazí. Na obranných bojích v Pacifiku se tak nepodílely silnější tanky než Či-Ha, a k jejich většímu nasazení došlo teprve na Saipanu a na Filipínách roku 1944.

„Celkový design vylepšeného japonského středního tanku Typ 97 je uspokojivý, avšak střetnutí s americkými tanky ukázala, že současná maximální tloušťka jeho pancéřování … nezastaví střely pohybující se velkou rychlostí,“ psal americký list Intelligence Bulletin z července 1945. Zaznamenán byl případ, kdy tank Či-Ha zasáhl svým 47 mm kanónem americký Sherman na vzdálenost 135–180 metrů šestkrát a pětkrát prostřelil jeho pancíř, ale celkově vzato měly Shermany nad japonským tankem jasnou převahu. Tanky Či-Ha proto byly používány primárně ke statické obraně. Když roku 1944 na Saipanu podniklo neúspěšný protiútok 36 japonských tanků, byl to ojedinělý případ. Vedle toho se tanky Či-Ha účastnily i bojů v Mandžusku s Rudou armádou v srpnu 1945.

Druhou světovou válkou bojové nasazení japonských tanků zdaleka neskončilo. Jak nacionalisté, tak komunisté je používali za čínské občanské války. Ještě za korejské války byly tanky Či-Ha ve výzbroji severokorejské armády i komunistických čínských „dobrovolníků“.