Český malíř Jaromír Wíšo (1909–1992) strávil konec druhé světové války v německých pracovních táborech (společně například s publicistou a překladatelem Ondřejem Sekorou) a také ve věznici v Lipsku. Prezentovaná tušová kresba vznikla krátce po osvobození republiky a vyjadřuje autorovy vzpomínky na nepředstavitelné podmínky, v nichž byli nuceni vězni přežívat. Tělo jednoho ze dvou zobrazených mužů, je vyhublé až na kost. Sedí polonahý na kovové posteli a vybírá si z košile vši.
Jaromír Wíšo vystudoval původně práva. Malířství se proto zpočátku věnoval jako amatér. Teprve v roce 1929 nastoupil na Akademii výtvarných umění k profesoru Karlu Holanovi. K sociálním tématům se po vzoru svého učitele vracel v celé další tvorbě. Negativní postoj k jakékoli formě bezpráví vyjádřil i podpisem Charty 77. Stal se jedním z jejích prvních signatářů.
Papír, tuš, 450 x 600 mm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha v roce 1945 formou nákupu od autora.