Jaroslav Riedl, Československý legionář v Rusku, 1927

Český malíř, legionář Jaroslav Riedl (1893–1945) pracoval dlouhá léta v uměleckém oddělení Památníku odboje (podrobněji níže). Pro tuto instituci vytvořil v roce 1927 u příležitosti desetiletého výročí bitvy u Zborova sérii dvanácti olejomaleb pod názvem Československý voják v zahraničním vojsku. Na těchto plátnech jsou zobrazeny figury příslušníků ruských, francouzských a italských legií různých druhů vojsk. Na jedné z těchto olejomaleb zobrazil autor figuru příslušníka 3. československého střeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova. Nový (tzv. vladivostocký) typ stejnokroje využívali legionáři na Sibiřské magistrále mezi léty 1919–1920. Čepice (vydumka) je opatřena červeno-bílou stužkou a v náznacích je také vymalován sdružený legionářský znak. Označení na rukávové pásce saka vyjadřuje příslušnost k pluku. Umělec se v barevnosti stejnokroje poněkud odklonil. Na většině svých figurálních děl se držel vlastní barevné invence, bez ohledu na realitu.

Jaroslav Riedl vystudoval v letech 1909–1911 malířství na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Vlaha Bukovace a Jaroslava Preislera. V říjnu roku 1914 narukoval k c. a k. pěšímu pluku č. 88, s nímž odešel na východní frontu. Do ruského zajetí přeběhl v létě roku 1915 ve vsi Verkuny v Besarabské gubernii.  Zapojil se záhy podobně jako František Parolek do náborové činnosti českých a slovenských dobrovolníků do České družiny v oblastech Čerkaska a Besarabie. V následujícím roce byl přidělen k 10. rotě 1. čs. střeleckého pluku a v březnu 1917 byl odvelen k 3. čs. střeleckému pluku. V letech 1919–1920 velel velmi úspěšně pěší výzvědné rotě 3. čs. střeleckého pluku mezi stanicemi Čeljabinsk – Jekatěrinburk. Do Československa se vrátil 20. lodním transportem v roce 1920 v hodnosti nadporučíka. První dva roky velel cvičnému praporu Učiliště pro pěší vojsko v Milovicích, poté působil jako učitel ve Škole pro výchovu záložních důstojníků 1. pěší divize. V roce 1926 nastoupil do Památníku osvobození jako výtvarný referent, od roku 1937 zde působil ve funkci přednosty muzejního oddělení.

Jaroslav Riedl byl v celé své vojenské kariéře hodnocen velmi kladně, především jako schopný organizátor a ve skvělé fyzické kondici. V roce 1937 obdržel pochvalu za vynikající plavecké výkony ve vojensko-sportovních závodech armád států Malé dohody. Jeho nadřízený, generál Rudolf Medek, jej nazval příznačně „vojákem s celou duší“.

Kromě tvorby pro Památník odboje se umělec podílel i na výzdobě reprezentativních prostor vojenských objektů. Nejznámější je rozměrný jezdecký portrét T. G. Masaryka (1927) v životní velikosti, který byl před druhou světovou válkou umístěn v Zrcadlovém sále Vojenské akademie v Hranicích. Další prezidentův portrét vytvořil umělec pro zasedací síň Památníku osvobození. Podobizna generála Aloise Podhajského byla určena pro interiér budovy Hlavního štábu MNO v Praze.

Ve volné tvorbě prošel umělec vlivy moderních francouzských stylů, aby postupně dospěl k realistické figurální a krajinné malbě středoevropského modelu. Specifická je výrazná barevnost jeho pláten, vysoká pastóznost a zvláštní „rozmach“, který dává jeho obrazům velmi moderní ráz. Na některých Riedlových figurálních scénách je znatelný odklon od perspektivy, což nebývá výjimkou ani u umělců věhlasných jmen.

Na samotném konci druhé světové války, v únoru roku 1945, byl Jaroslav Riedl za odbojovou činnost uvězněn a transportován do koncentračního tábora. Zahynul několik dnů před osvobozením při pochodu smrti, jeho tělo nebylo nikdy nalezeno.

Plátno, olej, 122 x 75 cm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu formou nákupu od autora v roce 1927.