JENÍK z BRATŘIC, Jan. Z mých pamětí.

Dnešní knihou týdne bychom rádi připomněli jednu ze zajímavých osobností českého národního obrození. Jedná se o českého vlastence a rakouského důstojníka rytíře Jana Jeníka z Bratřic, který po ukončení svojí pětadvacetileté vojenské služby strávil mnoho času sbíráním literárních památek lidové tvořivosti a všemožných zajímavostí. Díky tomu po sobě zanechal rozsáhlou písemnou pozůstalost, jejíž část později vyšla v několika knihách. Blíže se podíváme na výbor z jeho pamětí, který vycházel z německy psaného deníku, jenž si Jeník vedl.

Kniha formátu A5 má pevnou plátěnou vazbu zdobenou slepotiskovým rámečkem, v němž je vsazený český lev. Desky jsou chráněné obalem, jehož přední straně vévodí podobizna autora v uniformě císařského důstojníka. Text publikace je doplněn několika bohužel pouze černobílými obrazovými přílohami, které ale nanejvýš vhodně doplňují text a přinášejí nejednu zajímavost, jako například francouzské hrací karty z doby francouzské revoluce. Na konci knihy je pak vlepená rozkládací mapka zaznamenávající Jeníkova válečná tažení. Samotný výbor z pamětí sestavil, upravil a poznámkovým aparátem vybavil Josef Polišenský, jehož renomé v české historiografii hovoří za vše. Pokud jde o samotný text, lze konstatovat, že s výjimkou záznamů z doby Jeníkových studií v pražském jezuitském semináři se jedná o výběr z deníků z doby jeho služby v armádě, které doplňují krátké záznamy z let 1770-1815.

Jan Jeník z Bratřic se narodil 6. ledna 1756 na zámku v Radvanově u Mladé Vožice. Po výše zmíněných studiích u jezuitů začal studovat práva, která však nedokončil, a pravděpodobně roku 1774 (každopádně mezi lety 1773-1776) nastoupil do císařské armády jako kadet k pěšímu pluku č. 35 hraběte Wallise. U tohoto pluku pak sloužil dalších 25 let, přičemž dosáhl hodnosti setníka. Prošel s ním válkou o bavorské dědictví, rakousko-tureckou válkou 1788-1791 a první koaliční válkou proti revoluční Francii. Na začátku druhé koaliční války v roce 1799 pak požádal o propuštění z armády bez nároku na penzi. Následující léta strávil v Praze a věnoval se sbírání zajímavostí a písemných záznamů lidové tvořivosti. Zemřel 26. srpna 1845 ve věku 89 let.

Jeníkův deník je velmi cenným svědectvím o každodennosti vojáků a důstojníků v císařské armádě během polních tažení, a přestože byl publikován před bezmála sedmdesáti lety, skýtá množství cenného badatelského materiálu. Publikace nepřináší jen zápisy z let válečných, ale také záznamy z mírového období Jeníkovy služby. Ty jsou o to cennější, že jakožto bývalý student práv často vykonával službu plukovního auditora a jako takový byl posílán řešit prohřešky vojáků na dovolence. Celkově lze konstatovat, že Jeníkovy paměti přinášejí nejen vhled do života vojáků, ale umožnují uvědomit si, jaký přehled o celkové situaci u vojska či na bojišti měl „pouhý“ setník granátníků. Poslední čtvrtina knihy obsahuje výběr zápisků z let 1770-1815, které se netýkají jeho života u pluku, ale přináší postřehy k situaci v českých zemích. Autor byl velkým vlastencem a zastáncem josefinských reforem, o nichž zpravidla nadšeně referuje. Na druhou stranu uvádí i příklady reforem, které nepadly na úrodnou půdu a bylo třeba je zrušit, což je i případ zákazu používání rakví. V závěru kniha obsahuje i Jeníkův „Náhrobník“. Jedná se o jeho vlastní text určený na náhrobek, který je krásnou ukázkou kombinace češtiny a němčiny, jež byla pro mnoho obrozenců signifikantní.

Přestože od vydání knihy uplynula řada let, publikace zůstává dodnes velmi čtivou klasikou obrozeneckých prací. Poskytuje také vynikající vhled do každodenního života vojáků habsburské monarchie na konci 18. století.

Citace:

JENÍK z BRATŘIC, Jan. Z mých pamětí. Praha: Elk, 1947. 224 s.