Jezdecká šavle Františka Jindřicha hraběte Šlika

Osobní zbraň ve své době jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších rakouských vojevůdců, Františka Jindřicha hraběte Šlika (1789–1862). Nevzorová jezdecká šavle s výrazně zakřivenou čepelí je uložena v pochvě, která je na vnější straně opatřena rytými nápisy třiatřiceti dat a míst bitev z let 1809–1859, jichž se Šlik osobně zúčastnil. Konečný zápis 1859 Solferino 24. Juni označuje místo a datum posledního válečného střetnutí, ve kterém Šlik jako velitel 2. armády zakončil svou vojenskou kariéru. Po této bitvě odešel z aktivní služby a o necelé tři roky později ve Vídni zemřel.

Zbraň je opatřena prostou čepelí bez výbrusů, značení nebo jakýchkoliv výzdobných prvků. Ve spodní části je opatřena tzv. jelmanem, broušenou částí hřbetu čepele, která je rozšířená a na rozdíl od zbytku čepele dvousečná. Toto hřbetní ostří sloužilo k vedení seku následujícího po bodnutí či po prvním seku, kdy již nebyl čas obrátit ruku se zbraní k opakovanému seku vnější stranou čepele. Jelman byl typický zejména pro šavle z oblasti Středního východu a na středoevropských zbraních se prakticky nevyskytoval. Je však zajímavé, že se stal jednotícím prvkem všech tří šavlí hraběte Šlika, které se ve sbírce VHÚ nacházejí. Můžeme spekulovat, proč tomu tak je, ale nejpravděpodobněji zní domněnka, že sám Šlik ocenil výhody takového tvaru čepele, oblíbil si jej a u výrobců sám objednával. Nejzajímavější částí Šlikovy jezdecké šavle je zcela jistě pochva z ocelového plechu s rytými nápisy, připomínajícími jednotlivá válečná střetnutí Šlikovy obdivuhodné kariéry vojenského velitele. První zápisy připomínají Šlikovu účast v napoleonských válkách: 1809 Aspern 21.22.23.Mai (mladý František Jindřich působil v hodnosti poručíka kyrysnického pluku č. 3 Alberta Saského), následuje Wagram 5.6.Juli (nadporučík hulánů), 1813 Dresden 26.27. Aug. (rytmistr švališerského pluku č. 5), Culm 30-, Arbesau 17.Sept., Leipzig 16.Okt. Šlikovo nejslavnější válečné období, kdy se jako velitel armádního sboru v hodnosti polního podmaršálka zúčastnil tažení proti revoluci v Uhrách dokládají zápisy z let 1848–1849: 1848 Budamir 11.Decemb, Szikozo 28- (správně má být Szikszó), 1849 Kaschau 4.Jän., Tarzal 21- (správně Tarczal), Tokay 31-, Tornallija 14.Feb., Petervásara 24-, Siroka 26- (správně Sirok), Kápolna 27-, Hatvan 2.Apr., Aszod 5-, Iszaszeg 6-, Gomör 10- (správně Czömör), Rakos 11-, -16-, -21-, Comorn 26-, Zamoly 7.Juni, Capolna 13-  (zde udělal rytec největší chybu, neboť 13. června se Šlikův sbor utkal s Uhry ve srážce u Csorne). Závěr uherského tažení připomínají zápisy: Raab 23- (správné datum Šlikovy nejslavnější bitvy je 28. června), Aoš 30- (správně Acs), Comorn 2.Juli, -11-, Abako 4.Aug. (správně Mako), Dreyspitz-Arad 10-. Jako poslední je na pochvě vyryt již zmiňovaný nápis 1859 Solferino 24. Juni.

Délka 890 mm, délka čepele 775 mm, šířka čepele 33 mm.