Středobodem tvorby malíře, sochaře a grafika Jiřího Sozanského (nar. 1946) je téma člověka v mezních situacích, jeho střetu s totalitní mocí, násilím a zvůlí. Cyklus kreseb s názvem „Monology“ je inspirován vzpomínkami dvou umělců, kteří zažili na vlastní kůži hrůzy přežívání v nacistických koncentračních táborech – Emila Filly a Josefa Čapka.
Prezentovaný list vypadá jako zažloutlá stránka vytržená ze starého deníku. Torza lidských těl jsou částečně vyšrafovaná geometrickými čarami, evokující kubistický rozklad hmoty. Kresba je doplněna rukopisnou citací: „nedělíme na já a Ty, já a svět, ale vyslovujeme: “jsme svoji“ Ale je potřebí především býti o obě nejblíž – a i zde člověk řečí svou se sobě odcizuje a mezi sebe a své srdce závory klade“.
Umělcova cesta k výtvarné tvorbě nebyla dle slov Jiřího T. Kotalíka přímočará. Jiří Sozanský pracoval jako zedník a teprve v roce 1967 se rozhodl pro studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Malířství studoval v ateliéru Františka Jiroudka, grafickou tvorbu u Ladislava Čepeláka. Vytvořil a stále tvoří množství projektů, inspirovaných dějinnými tématy, která jej vnitřně znepokojují. Tísnivé prostředí terezínské Malé pevnosti jej přivedlo v sedmdesátých letech 20. století k instalacím různých trojrozměrných fragmentů, kombinovaných s velkoformátovými kresbami. Velmi silné osobní prožitky z války v Bosně autor zpracoval v projektech Urbicida a Zero.
Ruční papír, reprodukce kresby, 80 x 120 cm.
Umělecké dílo získal Vojenský historický ústav Praha formou nákupu v roce 2015.