František Engel (8. 3. 1909, Kežmarok – 16. 7. 1972, Rabyně) byl československý vojenský lékař a generál židovského původu.
Absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1934 nastoupil prezenční vojenskou službu, kterou ukončil jako podporučík zdravotní služby v záloze, a poté vykonával lékařskou praxi na Podkarpatské Rusi. Po rozpadu republiky a okupaci Podkarpatské Rusi Maďarskem odešel v květnu 1939 do Polska, kde se přidal k tvořící se československé exilové jednotce.
Porážka Polska na podzim 1939 měla za následek internaci československého legionu v Sovětském svazu. Od března 1940 působil Engel jako primář chirurgického oddělení nemocnice v donské stanici Kletskaja a později jako lékař ve Střední Achtubě u Stalingradu. K československé armádě se opět připojil v únoru 1942 v Buzuluku, kde také vstoupil do neveřejné stranické organizace KSČ. Za projevenou statečnost i organizační talent během bojů na Ukrajině obdržel celkem tři Československé válečné kříže. Válku zakončil v květnu 1945 jako major ve funkci přednosty zdravotní služby 1. čs. armádního sboru.
Po válce zůstal v armádě, ale v roce 1951 byl zbaven funkce a propuštěn. Rehabilitace se dočkal o čtyři roky později, a dokonce mohl opět nastoupit do armády. Od roku 1959 vykonával funkci náčelníka Ústřední vojenské nemocnice v Praze. V roce 1971 byl z politických důvodů z armády opět propuštěn a o rok později zemřel.
Prezentovanou jízdenku použil František Engel dne 25. srpna 1939 pro cestu z Katovic do Krakova, kde sídlil československý i britský konzulát a nedaleko se nacházel i internační tábor pro československé uprchlíky. Po zbytek války si jízdenku schovával jako suvenýr.
Rozměry: 57 x 30 mm
Jízdenka byla do sbírek Vojenského historického ústavu Praha získána darem v šedesátých letech 20. století.