Konflikty 16. století rozvíjely v evropském válečnictví mnohé novinky pozdního středověku a připojovaly své vlastní. Mezi posledně jmenované patřily mimo jiné renesanční úpravy zbrojí a zbraní, jakými byly mimo jiné změny tvarů kyrysů a způsobů kanelování plechu či doplňovaní záštitných prstenců a prvních ochranných košů na mečích. Vedle předchůdců pušek – ručnic se do výzbroje dostaly také pistole, které se napříště staly neodmyslitelnou součástí výzbroje prakticky všech druhů jezdectva. Renesanční věk ovlivnil také oděv bojovníků, kteří se mnohdy oblékali do oděvů kombinujících několik vzájemně kontrastních barev s využitím prostřihů a nabírání látky rukávů či nohavic. I když typickými představiteli tohoto způsobu odívání byli již ve své době zejména němečtí pěší žoldnéři – landsknechti – jednalo se o obecný trend v odívání, který v různé míře zasáhl v 16. století téměř všechny vrstvy společnosti.
Prezentované figurky představují dva jízdní trubače císařského vojska z první poloviny 16. století. Oba jezdci jsou oblečeni do dlouhých svrchních kabátů s nabíranými a prostřihávanými rukávy v kombinaci pestrých barev na vrchu, v prostřizích a na lemování. U prvního jezdce na plavém koni dominuje kombinace oranžové, zelené, modré a vínové spolu s bílým, zeleným a fialovým peřím na černém baretu. Druhý jezdec na šedém koni je vyveden v kombinaci barev zelené, bílé, vínové, růžové, černé a bílo-červeného peří na baretu. Na pozvednutých trubkách obou jezdců je zavěšen zlatými třásněmi lemovaný praporek s černým císařským orlem ve zlatém poli. Oba jezdci jsou beze zbroje, vybavení pouze pobočními zbraněmi v podobě mečů a dýk.
Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.