Deset let po návratu ze sočské fronty se český malíř a grafik Josef Váchal (1884–1969) opět vrátil k tématu války, která v něm zanechala nadlouho hluboké stopy. Své vzpomínky s vlastními ilustracemi shrnul v knize Malíř na frontě. Dílo bylo vytištěno na kvalitní papír vysoké gramáže. Vyšlo v omezeném nákladu několika stovek kusů v roce 1929.
Prezentovaný dřevoryt je součástí souboru více než čtyřiceti autorských předloh ilustrací ke zmíněné knize. Byl otištěn na velmi jemný japonský hedvábný papír a umístěn do pasparty z ručního papíru. Pod ilustrací je dochován také autorův popis a signování. Tato v pořadí šestá ilustrace představuje umělce v období rekonvalescence ve vojenské nemocnici v Soči na počátku léta roku 1917. Váchal byl totiž zasažen při přesunu proviantu střepinou z granátu. V místě zranění na pravé noze se mu vytvořila flegmona, a tak byl nucen strávit několik týdnů ve v již zmíněné nemocnici.
Po uzdravení přijal nabídku místního faráře na výmalbu tamějšího kostela. Malby se však až na několik fragmentů nedochovaly. Počátek roku 1918 strávil Váchal podle deníkových záznamů na zdravotní dovolené v Praze a v únoru se vrátil opět na frontu. Každodenní, poměrně podrobné poznámky v jeho diářích přibližovaly běžný život v zákopech. Podle tužkových skic, které si zakresloval na stránky deníků, tvořil v pozdějších letech grafická díla.
Hedvábný papír, dřevoryt, 22 x 18 cm.
Vzácný prvotisk Váchalových ilustrací ke knize Malíř na frontě nabídla jeho přítelkyně Anna Macková v roce 1934 tehdejšímu řediteli Památníku osvobození, generálu Rudolfu Medkovi.