KALÁBOVÁ, Hana a Zdeněk JÁNSKÝ. Generál jízdy Vilém princ ze Schaumburg-Lippe

Dne 12. prosince 1834 se narodil v dolnosaském Bückelburgu Vilém Karel August princ ze Schaumburg-Lippe, rakouský důstojník, zakladatel sekundogeniturní náchodské linie rodu a první protektor Ústředního spolku pro udržování válečných pomníků z roku 1866. Tato významná osobnost našich dějin 19. století je dnes do značné míry pozapomenuta, a proto si ji dnes prezentovanou publikací připomeneme.

Princ Vilém byl třetím synem Jiřího Viléma knížete Schaumburg-Lippe a jeho ženy Iddy, rozené princezny Waldeck-Pyrmontové. Již v mládí navštívil s otcem zámky Náchod a Ratibořice, které kníže Jiří koupil roku 1842. Vojenskou kariéru zahájil roku 1853 jako poručík v knížecím mysliveckém praporu, tedy v ozbrojených silách svého otce. Nešlo samozřejmě o plnohodnotnou profesionální vojenskou službu, jednalo se spíše o čestnou hodnost. Tomu odpovídala i skutečnost, že princ po absolvování gymnázia studoval v letech 1854–1856 na univerzitě v Bonnu, následně absolvoval studijní cesty po Švýcarsku a jižní Francii a na podzim jej otec poslal na svá uherská panství ve Slavonii. Od března 1858 mu otec tyto statky (Darda, Miklos a Veröcze) předal do správy, snad proto, aby jej odvedl od úmyslu vstoupit do rakouské císařské armády.

V následujícím roce však jeho kroky přece jen do rakouského vojska vedly, neboť vypukla rakousko-francouzsko-sardinská válka. S ohledem na své postavení byl jmenován císařem Františkem Josefem I. do hodnosti rytmistra dragounského pluku č. 7 polního maršála Alfréda Kandida knížete Windischgrätze (pluk nesl později č. 2 a nakonec č. 14) a stal se ordonančním důstojníkem císařova hlavního stanu. Jakožto štábní spojka během června a července 1859 prošel polním tažením v severní Itálii, vrcholícím bitvou u Solferina. Po této rakouské porážce bylo uzavřeno příměří vedoucí k míru, a tím se také nachýlila ke konci princova aktivní vojenská služba, přestože císařským důstojníkem nadále zůstával.

Po dalším měsíci a půl služby u dragounů se vrátil do Dardy ke správě otcova panství. Na podzim následujícího roku pak kníže Jiří zemřel a v rámci dědictví připadly princi Vilémovi české majetky v Náchodě a v Ratibořicích. V následujících letech se velmi aktivně chopil reorganizace správy tohoto majetku, věnoval se lesnictví, výstavbě dopravní infrastruktury i chovu ovcí a skotu. Roku 1862 se oženil s princeznou Bathildou Amalgundou z Anhaltu, jejímž strýcem byl dánský král Kristián. Protože by musel bojovat proti příbuznému své ženy, nezúčastnil se Vilém druhé šlesvické války roku 1864. Jeho participace na konfliktu se redukovala jen na poskytnutí lékařské péče 20 raněným rakouským vojákům, kteří byli umístěni na jeho zámku v Náchodě.

O dva roky později, na jaře 1866, jej ale žádné rodinné ohledy od služby nezrazovaly, naopak blížící se konflikt s Pruskem přímo ohrožoval jeho državy ve východních Čechách. A tak zatímco princezna Bathilda se chystala odjet s dětmi k prarodičům do Kodaně, princ Vilém byl 10. června povolán jako ordonanční důstojník ke štábu III. armádního sboru, jemuž velel arcivévoda Arnošt. Během války měl možnost z Josefova sledovat bitvu České Skalice a 3. července prošel rozhodující bitvou u Hradce Králové se štábem Arnoštova sboru ve středu sestavy císařských vojsk u obce Lípa. Po rakouské porážce byl vyslán s depeší do Vídně a po návratu k jednotce se účastnil ústupu severní armády. Císař František Josef jej odměnil Vojenským záslužným křížem a povýšením do hodnosti majora.

V říjnu 1866 se Vilém vrátil na své statky do Ratibořic, kde jej v listopadu navštívil sám císař během své cesty po bojištích války. Čekalo jej tady mnoho práce, neboť na jeho statcích proběhly bitvy u Náchoda, u České Skalice a u Svinišťan a válkou způsobené škody byly značné. Vojenským špitálem v Náchodě, zrušeným až v únoru následujícího roku, prošlo přes 1 000 raněných. Na popud princezny Bathildy, jež se po válce vrátila domů, nechal zřídit vojenský hřbitov pro zemřelé vojáky z lazaretu a angažoval se i při budování hromadného hrobu padlých v lese Dubno u České Skalice.

Na jaře 1867 se stal Vilém dědičným členem panské sněmovny a pokračovala i jeho armádní kariéra. Navzdory skutečnosti, že byl nejprve na dlouhodobé dovolené a poté v záloze, dosáhl hodnosti generála jezdectva. Prioritou se pro něho stala správa panství, v níž dosáhl značných úspěchů. Poněvadž válka z roku 1866 zasáhla velké množství jeho majetků, byl aktivní i v péči o památníky a válečné hroby. K tomuto účelu vzniklo velké množství lokálních spolků a princ, který byl prvním protektorem Spolku vojenských vysloužilců okresu náchodského a čestným členem řady dalších spolků, patřil mezi první podporovatele a propagátory zřízení ústředního orgánu, který by péči o válečné hroby z poslední války zastřešil. Na jaře roku 1892 proběhla na náchodském zámku porada ohledně stanov a byl zvolen provizorní výbor; v prosinci téhož roku pak proběhla ustanovující valná hromada Ústředního spolku pro udržování válečných pomníků z r. 1866 v Čechách. Jeho protektorem byl jednomyslně zvolen princ Vilém.

Prezentovaná drobná publikace Hany Kalábové a Zdeňka Jánského vyšla jako nevelký sešit vydaný péčí Komitétu pro udržování památek z války roku 1866. Ten vznikl roku 1888 jako jeden z lokálních spolků, později zastřešovaných Ústředním spolkem, nicméně dnes tato organizace prakticky vykonává činnost, která dříve náležela sdružení prince Viléma. Zdeněk Jánský je autorem celé řady knih zabývajících se problematikou války roku 1866, přičemž jeho práce vynikají precizností a smyslem pro detail. Představovaná knížečka je sice nevelká rozsahem, ale přesto je zajímavá. Vedle biografie prince Viléma přináší i stručné shrnutí historie náchodské rodové linie po jeho smrti roku 1906 a končí vzpomínkou na jeho vnuka Leopolda prince ze Schaumburg-Lippe, který byl perzekuován nacisty i komunisty (hovořil mimochodem plynně česky).

Kniha je vybavena několika černobílými fotografiemi, většinou příslušníků rodiny prince Viléma. S ohledem na popularizační formu neobsahuje poznámkový aparát ani seznam pramenů a literatury. Ačkoli osobnost prince Viléma a náchodská linie rodu Schaumburg-Lippe by si zasloužily podrobnější historiografickou práci, v českém jazyce zatím podobná studie nevznikla.

Zdeněk Munzar

Citace:

KALÁBOVÁ, Hana a Zdeněk JÁNSKÝ. Generál jízdy Vilém princ ze Schaumburg-Lippe. Vydání první. Komitét pro udržování památek z války roku 1866, Hradec Králové 2006. 27. s. ISBN 80-239-6938-2.