KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490)

V březnu roku 1471 zemřel český král Jiří z Poděbrad a v květnu téhož roku se sešel český zemský sněm, který měl rozhodnout o jeho nástupci. V Kutné Hoře byl 27. května zvolen dle poslední vůle Jiřího z Poděbrad Vladislav Jagellonský. Druhý kandidát podporovaný českými katolíky, zeť Jiřího z Poděbrad, uherský král Matyáš Hunyadi, řečený Korvín, se následující den, 28. května 1471, nechal v Jihlavě od papežského legáta uznat českým králem.

A tak měly české země (opět – viz níže) dva krále – Vladislava v Čechách a Matyáše v části Moravy, ve Slezsku a v Lužicích. Válka mezi nimi se plně obnovila v roce 1474 a trvala 5 let, než došlo roku 1479 k podepsání mírové smlouvy v Olomouci (o válkách tohoto období více zde). Podle ní si oba panovníci do konce svého života ponechali titul českého krále, přičemž Vladislav vládl v Čechách a Matyáš na Moravě, ve Slezsku a v Lužicích – nedělitelné země Koruny české byly rozděleny. Jako první z obou soků zemřel roku 1490 Matyáš, který neměl žádného následníka z manželského lože (nemanželského syna se mu legitimizovat nepodařilo), a Vladislav Jagellonský byl zvolen králem také v Uhrách, čímž se obě země opět spojily v personální unii a sjednotily se také země Koruny české.

Matyáš Korvín bývá často jako český král přehlížený, nebo bývá brán pouze jako protikrál. Přitom se jednalo o vynikajícího a silného vládce a vojevůdce, který zaznamenal řadu úspěchů a je pevně svázán s historií našich zemí. Matyáš byl mladším synem uherského zemského správce (a slavného turkobijce) Jánoše Hunyadiho, ale po jeho smrti byli oba jeho synové zajati českým a uherským králem Ladislavem Habsburským, řečeným Pohrobek a starší byl sťat. Matyáš, podobně jako jeho otec i tchán, se na svoji pozici vypracoval hlavně díky svým vlastním schopnostem. Nejprve si musel vybojovat uherskou korunu na císaři Friedrichovi III. Habsburském (strýc Ladislava Pohrobka) a českých bratřících, kteří ovládali velké části Horních Uher (dnešního Slovenska).

Následně vedl boje proti Turkům, které se staly jedním z jeho celoživotních motivů a vedly k vytvoření jedné z prvních stálých armád na světě – ta se po jeho smrti začala nazývat „černá armáda“ – přičemž u jejího zrodu stálo nemálo úspěšných českých vojevůdců bratříků, včetně slavného Jana Jiskry z Brandýsa. Poté, co se koncem roku 1465 v Čechách postavila proti králi Jiřímu katolická „Zelenohorská“ jednota v čele se Zdeňkem Konopišťským ze Šternberka (např. Šternberkové, Rožmberkové, Zajícové, Švanberkové, páni z Hradce a města Plzeň, Brno, Jihlava, Znojmo), obrátili se na Matyáše její zástupci s prosbou o pomoc v boji proti králi Jiřímu (pozn. k rodinným vztahům – Matyášova žena Kateřina z Poděbrad zemřela roku 1464 při prvním porodu). A protože proti Jiřímu vyhlásil papež křížovou výpravu, stanul v jejím čele právě Matyáš Korvín, preferovaný i českou katolickou opozicí, která jej v květnu 1469 prohlásila českým králem, který již tehdy fakticky vládl na většině Moravy, ve Slezsku a v obou Lužicích. Válka ale měla trvat ještě dalších 10 let, než došlo k dohodě mezi králi Matyášem a Ladislavem.

Začátkem 80. let pak Korvínova „černá armáda“ pomohla vyhnat Turky z italského Otranta a poté se Matyáš obrátil opět proti císaři Friedrichovi III., který od jejich poslední války také užíval titul krále uherského. Matyáš postupně dobyl východní část habsburských dědičných zemí, při čemž roku 1485 padla Vídeň (v Matyášově vojsku ji dobývala také řada vojáků z českých zemí), kam poté přesídlil. Král Matyáš zemřel náhle v pouhých 47 letech a jeho dědicem se stal Vladislav Jagellonský, kterému na uherský trůn dopomohla Matyášova druhá žena Beatrix Neapolská, která se díky svému politickému talentu za něho následně provdala. Vladislav ale nebyl zdaleka tak energický vládce jako Matyáš a nedokázal se plně prosadit proti vnitřní opozici.

Knihovna VHÚ Praha disponuje pouze dvěma biografickými tituly, které jsou věnovány osobnosti opomíjeného českého krále Matyáše Hunyadiho – Korvína a jejich vydání odděluje více než 210 let. Zatímco starší Fesslerova dvousvazková práce vyšla poprvé v letech 1793−1794, tedy během první koaliční války proti revoluční Francii, druhá, z pera Antonína Kalouse, vyšla až roku 2009. Tento stav je dán především skutečností, že během 19. století ovládl českou historiografii obrozenecký národovecký duch, který jednoznačně za české krále považoval Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského, zatímco jejich protivníkovi Matyášovi Korvínovi byl ochoten přiznat maximálně statut protikrále. Je velmi dobře, že se v současné české historiografii tento trend již podařilo překonat a krále Matyáše „rehabilitovat“. Zda se ale objektivní hodnocení jeho života a politických a vladařských činů dostane i do povědomí širší veřejnosti, je otázka.

Prezentovaná kniha představuje velice solidní a výborně zpracovanou vědeckou práci. Nechybí v ní rozbor pramenů, rozsáhlý a přehledný poznámkový aparát, jmenný a místní rejstřík, přehled zkratek, konkordance geografických názvů, rodokmen a více než solidní bibliografie. Samotný text je doprovázen černobílými ilustracemi a plánky a na samostatně číslovaných stranách je barevná obrazová příloha na křídovém papíře. Publikace je rozčleněna do úvodu, šesti kapitol, závěru a příloh. Struktura sice respektuje chronologické členění, ale zároveň se zaměřuje na jednotlivé aspekty Matyášova života a tehdejší společnosti. Takže vedle rozboru opor královské moci v Uhrách je další kapitola například zaměřena na jeho vládu v českých zemích a další na diplomatiku. Přes svoji nepochybnou odbornost je prezentovaná kniha psána živým jazykem a je velmi čtivá.

Citace:

KALOUS, Antonín. Matyáš Korvín (1443-1490) : uherský a český král. Vyd. 1. České Budějovice : Veduta, 2009. 480 s., xxiv s. barev. fot. a obr. příl. ( Koruna ; sv. 2 ) ISBN:978-80-86829-48-7.