Vojtěch Boris Luža (nar. 26. 3. 1891, Uherský Brod) patří k těm osobnostem československého odboje, které není třeba dlouze představovat. Svou vojenskou dráhu zahájil v srpnu 1914 jako jednoroční dobrovolník rakousko-uherské armády. O rok později upadl na východní frontě do ruského zajetí, kde se jako nadšený Sokol přihlásil do 1. srbské dobrovolnické divize, která pro něj byla přestupní stanicí na cestě do čs. legií, kam se dostal na počátku roku 1917.
V řadách čs. 2. střeleckého pluku se účastnil bitvy u Zborova i následujícího ústupu a bojů na transsibiřské magistrále. Do svobodné vlasti se vrátil v dubnu 1920 jako podplukovník a zástupce velitele pluku. V meziválečném období postupoval ve vojenské hierarchii a v listopadu 1937 se stal zemským vojenským velitelem v Brně.
Od počátku německé okupace se zapojil do protinacistického odboje. Od září 1941 žil v ilegalitě, kde na troskách odbojových organizací Obrana Národa a Petiční výbor „Věrni zůstaneme!“ pomáhal vybudovat novou ilegální organizaci Rada tří, v níž se stal vojenským velitelem. Dne 2. října 1944 jej při přestřelce v obci Hřiště u Přibyslavi zastřelili příslušníci protektorátního četnictva.
Kapesní nůž s bílými kostěnými střenkami je dlouhý 84 mm a ukrývá v sobě tři želízka (malý nůž, velký nůž a vývrtku), i přes poměrně kvalitní zpracování chybí jakékoli značky výrobce. Generál Luža nůž vlastnil zřejmě v období před rokem 1941 a po jeho odchodu do ilegality zůstal v jeho domě v Brně.
Pozůstalost Vojtěcha Borise Luži byla do sbírky VHÚ Praha věnována v roce 1991.