Autor malby Karel Molnár se narodil v Bradle na Slovensku v roce 1903. Ve třicátých letech studoval na Akademii výtvarných umění v Praze u prof. Jakuba Obrovského. V roce 1938 se účastnil studijního pobytu u Františka Kupky v Paříži. Pod mistrovým uměleckým vedením vytvořil sérii maleb, inspirovaných tóny hudby. Oba výtvarníci sdíleli podobné lidské hodnoty, a tak není divu, že je následně spojovalo dlouholeté přátelství.
Druhá světová válka znamenala v Molnárově životě i tvorbě zásadní obrat. Hned na jejím počátku se přihlásil do čs. zahraniční armády ve Francii. Byl přidělen k motocyklistické průzkumné četě velitelské roty 1. pěšího pluku v Agde. Po odchodu do Velké Británie byl v roce 1940 zařazen k náhradnímu tělesu 1. čs. samostatné obrněné brigády.
Na prezentované olejomalbě zachytil autor čtyři dělostřelce při obsluze děla ve výcvikovém táboře čs. jednotek v odlehlé zámecké zahradě východně od Leamington Spa (hrabství Warwickshire). Na tomto místě a ještě na několika dalších v blízkosti (např. v Moreton Morell) probíhal výcvik našich vojáků na Britských ostrovech. Z jejich středu bylo vybráno přes 200 dobrovolníků k plnění úkolů v okupované vlasti, včetně Josefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří provedli atentát na Reinharda Heydricha.
Karel Molnár neměl jako příslušník čs. západního odboje v poválečném Československu mnoho příležitostí k výtvarné práci. Pracoval v restaurátorských dílnách Památníku osvobození v Praze. Režimem byl spíše trpěn a příležitost prezentovat vlastní tvorbu nedostal. Teprve po roce 1989 vzrostl zájem kulturní veřejnosti o jeho rozsáhlé malířské dílo.
Maloval pražská zákoutí, opuštěná a zapomenutá místa metropole. Zemřel v Praze v roce 1981. Velkým tématem byli pro Molnára koně, které zpodobňoval v mnoha dynamických figurálních podobách, zářivých a mnohabarevných tónech. Stali se pro něj symbolem svobody, o kterou jeho vlast za války přišla.
Olej na lepence, 410 × 330 mm.