Mnoho českých umělců zareagovalo ve své tvorbě krátce po osvobození Československa na období okupace, jež tragicky zasáhlo do života mnoha obyvatel republiky. Také sochař Karel Pokorný (1891–1962) vytvořil několik stěžejních pamětních děl, věnovaných obětem války a nacistické zvůle (Sbratření, Deska padlým pro budovu Národní banky v Praze).
Poměrně málo informací lze v literatuře nalézt o prezentovaném reliéfu, který je svými výrazovými prostředky naopak velmi známý. Lidská dlaň s přísahajícím gestem vychází z reliéfní desky. Ruka revolucionáře - muže znamená výraz odhodlání vzdorovat násilí. Reliéf vytvořil autor na základě přímého oslovení komise, dle původních návrhů sochaře Miloslava Bašeho a architekta Karla Řepy. Heslo v dolní části desky bylo původně odvozeno z přísahy Edvarda Beneše nad rakví prezidenta T. G. Masaryka. Užívala jej i protinacistická odbojová organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme, která pořádala v roce 1938 podpisovou akci Manifestu, nesoucího stejný název.
Osud díla souvisí velmi úzce s dějinami Vojenského historického ústavu v Praze. Jeho tehdejší vedení objednalo v první polovině roku 1946 za spolupráce se Svazem národní revoluce výrobu dvaceti tří bronzových odlitků u firmy Kovoprůmysl Otakara Šmída v Krnově. Z celkového počtu 23 bronzových odlitků bylo vydáno pět kusů Magistrátu Hlavního města Prahy pro budovu Českého rozhlasu, Trojský most, Bílou horu, Staroměstské náměstí a Pankrác. Další čtyři kusy zakoupil Svaz bojovníků za svobodu ve Velké Chuchli a v Rakovníku, nakladatelství Orbis a obecní úřad v Malenovicích. Ze zbylých čtrnácti kusů se ve sbírkách Vojenského historického ústavu dochovaly do současnosti čtyři bronzové odlitky. Jejich provedení ve dvou různých velikostech odpovídá původním sádrovým ateliérovým modelům.
Bronz, 590 x 460 x 100 mm.