Z rozsáhlé tvorby slovenského malíře a příslušníka druhého čs. zahraničního odboje Karola Molnára pochází olejomalba, na níž je zachycena scéna z bombardování britské metropole v září roku 1940. Nad širokou ulicí v plamenech se valí hustý dým, zdravotnice odnáší zraněné na nosítkách. Tragický obraz sledují vyděšené ženy s dětmi v náručích. Citlivé souznění výrazných barev s dějovou dynamikou je charakteristické pro tuto malbu stejně jako pro celé Molnárovo dílo.
Karol Molnár (1903–1981) pocházel z Brezové pod Bradlom. Od třicátých let 20. století žil a působil v Praze. Absolvoval studium malby na zdejší Akademii výtvarných umění u profesora Jakuba Obrovského. V roce 1939 strávil několik měsíců v Paříži jako stipendista u Františka Kupky. Patřil k jeho nejoblíbenějším studentům. Druhá světová válka znamenala v Molnárově životě i tvorbě zásadní mezník. Hned na jejím počátku se přihlásil do čs. zahraniční armády ve Francii. Po odchodu do Velké Británie byl v roce 1940 zařazen k čs. samostatné obrněné brigádě. Jako bývalý příslušník čs. západního odboje neměl v poválečném Československu mnoho příležitostí k výtvarné práci. Pracoval v restaurátorských dílnách Památníku osvobození v Praze. Teprve po roce 1989 vzrostl zájem kulturní veřejnosti o jeho rozsáhlé malířské dílo.
Plátno, olej, 740 x 1000 mm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu v roce 1946 formou převodu z Archivu čs. obrněné brigády.