Franz Christoph von Khevenhüller (1588–1650) se narodil jako syn Bartolomea Khevenhüllera, hraběte z Frankenburgu, a Bianky Ludmilly von Thurn-Valsassina. Byl vychován v protestantské víře, ovšem roku 1609 konvertoval ke katolicismu. Čtrnáct let působil jako rakouský vyslanec ve Španělsku, přičemž ho král Filip IV. (1605–1665) vyznamenal Řádem zlatého rouna. Působil též jako tajný rada císařů Svaté říše římské Matyáše (1557–1619) a Ferdinanda II. (1578–1637).
V dnešním článku ovšem nechceme zdůraznit jeho politické a diplomatické úspěchy, jako spíše jeho historiografické dílo. Franz Christoph von Khevenhüller byl také významným historikem 17. století a jeho vrcholné dílo je známo pod názvem Annales Ferdinandei. Roku 1643 Khevenhüller získal povolení použít spisy z císařské kanceláře pro svoji rozpravu o životě císaře Ferdinanda II. Výsledné dílo bylo prvně publikováno v devíti dílech v letech 1640–1646 a podruhé ve dvanácti dílech v letech 1721–1726. Publikace, která dodnes zůstává významným pramenem nejen pro Ferdinandovy životopisce, ale i pro ostatní historiky raného novověku, je v Knihovně Vojenského historického ústavu přítomna ve svém kompletním druhém vydání.
Dílo svázané do sedmi objemných foliových svazků já vázáno do hnědé kožené vazby. O nemalé hodnotě souboru svědčí kvalitní typografická úprava a hojné ilustrace v podobě vevázaných rytin. Jednotlivé díly mapují život císaře Ferdinanda II. od počátku do jeho konce. Zaměříme-li se na jeden konkrétní, je z hlediska českých dějin nasnadě nahlédnout do dílu devátého, který pojednává o letech 1618–1622. Tento díl tedy mimo jiné mapuje počátek třicetileté války, a tedy i české stavovské povstání v letech 1618–1620 a jeho bezprostřední následky pro poražené české stavy. Kniha je rozdělena do několika kapitol, z nichž každá pojednává o určitém roce, a na začátku je uvozena shrnutím toho, co zásadního se v daném roce přihodilo.
Z ilustrací k zmíněnému dílu můžeme zdůraznit vyobrazení manželky císaře Matyáše Anny Tyrolské (1585–1618) na smrtelné posteli. Její manžel zemřel pouhé tři měsíce po ní a poté byl zvolen novým císařem právě Ferdinand, toho jména druhý. Mezi další přítomné ilustrace patří zobrazení poprav. První z nich je českému publiku méně známá – jedná se o událost z května 1619, kdy byl ve věku 72 let v Haagu popraven nizozemský státník Johan van Oldenbarnevelt, který se aktivně účastnil boje Nizozemců za nezávislost na Španělsku. Pro nás bezpochyby všeobecně známější je vyobrazení popravy dvaceti sedmi vůdců stavovského povstání, ke které došlo 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze.
Závěrem můžeme shrnout, co již bylo naznačeno: Dílo Annales Ferdinandei má dodnes nemalou historiografickou hodnotu, a to nejen v oblasti uvedených textů, ale též ilustračního aparátu. O tom, že hodnota publikace byla spatřována již v průběhu novověku, ostatně svědčí i představované vydání z 18. století, které vyšlo více než osmdesát let po vydání prvním.
Devátý díl knihy si můžete on-line přečíst zde.
CITACE:
KHEVENHÜLLER, Franz Christoph. Annalivm Ferdinandeorvm. Neunter Theil. Leipzig : M. G. Weidmann, 1724.