Kodýtková, Anna. 1919 : vzpomínky na Maďarskou a Slovenskou sovětskou republiku

Po zahájení rudé ofenzivy, kterou jsme si připomněli knihou Vpád maďarských boľševikov na Slovensko v roku 1919 (viz zde) slavila maďarská armáda značné úspěchy a československé jednotky byly nuceny ustupovat. Bolševici zaznamenali značné územní zisky na východním a jižním Slovensku. Díky tomu mohli s podporou slovenských a českých komunistů 16. června v Prešově vyhlásit Slovenskou republiku rad, nebo chcete-li Slovenskou sovětskou republiku.

Diktatura proletariátu, což bylo oficiální označení státního zřízení, na Slovensku poté zvolila Revoluční výkonný výbor a Revoluční vládní radu (fakticky vládu), v jejímž čele stanul český komunista Antonín Janoušek (rodák z Nymburka). Tento novinář, který v posledním roce žil v Budapešti jako dopisovatel kladenského listu Svoboda, totiž vedl českou a slovenskou sekci ústředního výboru komunistické strany Maďarska. Existence další „rudé“ republiky v Evropě (vedle maďarské spatřily světlo světa v letech 1918–1920 také alsaská, brémská, saská, bavorská, haličská a ukrajinská) ale neměla dlouhého trvání.

Paradoxně téhož 16. června, kdy byla vyhlášena Slovenská republika rad, byla maďarská vláda nucena na nátlak Dohody přijmout ultimátum o nové státní hranici, za níž se měla její armáda stáhnout. Zároveň došlo v první polovině června ke konsolidaci a protiútoku československé armády, která na většině míst zastavila postup „rudých“ a začala znovu získávat území a přisunovat zálohy. Z výše uvedených, primárně však diplomatických, důvodů došlo 24. června k podepsání příměří. Do 30. června pak maďarská armáda vyklidila Slovensko a v návaznosti na to 7. července zanikla Slovenská republika rad. Za zmínku stojí ještě další osud Antonína Janouška, který se po převratu v Maďarsku ocitl ve vězení, ale roku 1920 byl již zpět v Československu, kde neúspěšně kandidoval na prezidenta proti T. G. Masarykovi (získal však jen 2 hlasy). Od roku 1922 pak žil v emigraci v SSSR, kde také v březnu 1941 zemřel.

Přes jepičí život Slovenské republiky rad se existence tohoto státu po roce 1948 pro komunistický režim v Československu stala ikonickou záležitostí, kterou bylo třeba náležitě připomínat a propagovat. Jedním z výstupů této propagandistické práce je i prezentovaná publikace. Knížku formátu A5 v pevných deskách s plátěnou vazbou napsala Anna Kodýtková, která během světové války pracovala v plzeňské Škodovce, ale po výbuchu v muniční továrně v Bolevci byla přeškolena jako ošetřovatelka a odeslána do posádkové nemocnice v Budapešti. Tam ji zastihl říjen 1918, a tak mohla další překotný vývoj událostí sledovat zblízka. Jedná se tedy o narativní pramen, který je ovšem nutné chápat v prvé řadě jako propagační materiál. Zajímavá je i obrazová příloha, která obsahuje výběr z dobového komunistického tisku, fotografií i z náborových plakátů maďarské Rudé armády.

Přes nepochybnou tendenčnost je tento propagandistický komunistický narativní pramen zajímavou připomínkou sto let starých událostí i dokumentem doby svého vzniku, tedy poloviny 50. let minulého století.

Citace:

Kodýtková, Anna. 1919 : vzpomínky na Maďarskou a Slovenskou sovětskou republiku. Praha : Mladá fronta, 1956. 132 s. ; obr. příl.