Ihned po nacistickém uchopení moci začala NSDAP perzekuovat své politické odpůrce a příslušníky nepohodlných skupin obyvatelstva. 22. března 1933 byl rozhodnutím Heinricha Himmlera, jenž tou dobou zastával funkci mnichovského policejního prezidenta, založen koncentrační tábor v bavorském Dachau. Postupně se Německo i okupovaná Evropa pokryly sítí koncentračních a vyhlazovacích táborů a jejich poboček. Vězňové byli zneužíváni k otrocké práci, podrobováni experimentům, masově vražděni, obrovské množství jich zemřelo i hladem a na nemoci. Jen část obětí nacistického teroru proti civilnímu obyvatelstvu se do koncentračních táborů vůbec dostala, velké množství lidí bylo německými silami zabito rovnou na místě. Počet civilních obětí nacismu se nikdy nepodaří přesně vyčíslit, po válce byl rámcově odhadován na 15–26 milionu lidí, z toho 6 milionů Židů a půl milionu osob romské národnosti.
27. leden, výroční den osvobození největšího vyhlazovacího tábora v Osvětimi, byl roku 2005 vyhlášen Mezinárodním dnem památky obětí holokaustu.