Události dne 28. října 1918 začali v Praze poměrně živelně a jejich průvodním jevem se stali spontánní lidová shromáždění, jejichž rozsah překvapil i samotné představitele odboje. Po zveřejnění Andrássyho nóty, kterou si lidé nepřesně vyložili jako kapitulaci, zaplnily střed města už krátce před polednem desetitisíce manifestantů, jejichž průvody volaly slávu Wilsonovi, Masarykovi a Československu. Strhávání symbolů monarchie, odstraňování německých nápisů a především nátlak na vojáky však hrozil nebezpečím konfliktu s ozbrojenou mocí. Národní výbor se proto snažil udržet klid a pořádek nejen vysíláním příslušných výzev a sokolských hlídek, ale též kapel, které měly živelné akce udržet v mantinelech slavnostních manifestací a lidových veselic.
Vídeň v první chvíli soudila, že situace je v souladu se záměry na novou úpravu mnohonárodnostního státu a ministerstvo války zmocnilo pražské sborové velitelství spolupracovat s českým Národním výborem na udržení klidu. Obě strany uzavřeli pozdě večer kompromis, kdy vojáci měli nadále podléhat starému vojenskému velitelství, které se však mělo k Národnímu výboru chovat jako dříve vůči místodržitelství, přičemž Národní výbor se měl postarat o zastavení útoku na vojáky a o jejich zásobování. Tento stav skončil dopoledne 30. října, kdy revoluční oddíly tvořené vojáky a sokoly obsadily budovu Vojenského velitelství na Malé Straně a velícího generála Paula Kestřanka s jeho štábem zatkly a internovaly. Nebezpečí vojenského zásahu proti Národnímu výboru tak bylo definitivně zažehnáno.
O tom, že možnost vojenského zásahu ze strany pražské posádky byla skutečně reálná, svědčí i kartáčový otisk vyhlášky o stanném právu nad Prahou a okolím, která byla připravena v tiskárně Kestřankova Vojenského velitelství dopoledne 28. října 1918. K jejímu tištění a distribuci však nikdy nedošlo, jednalo se pouze o kontrolní otisk.
Rozměry: 41,5 x 50,5 cm
Kontrolní otisk vyhlášky o stanném právu byl do sbírky VHÚ Praha získán po 2. světové válce.