V 18. století již civilní kord přestal být používán k soubojům a stal se nedílnou součástí dvorního kostýmu. Jakmile zbraň ztratila jakýkoliv praktický význam, nebyly výjimkou kordíky s emailovanými, porcelánovými, a dokonce s křišťálovými rukojeťmi. Jílce bývaly pokryty drahými kameny, které nenechaly nikoho na pochybách, že spíše než o zbraň se jednalo často o velmi nákladný šperk. Čepele mívaly tvar štíhlého trojhranu s výrazným vyhloubením a končily velmi tenkým ostrým hrotem. Pochvy byly dřevěné, pokryté kůží, pergamenem nebo sametem.
Představovaný kordík má přímou čepel, v horní části čočkovitého průřezu, dále průřezu zploštělého šestiúhelníku. V horní čtvrtině je oboustranně rytá výzdoba – koruna, hvězda a mezi ornamenty nápis "HONY SOIT QUY MALY PENSE". Jedná se o zkomolené heslo britského Podvazkového řádu, rytířského řádu založeného králem Eduardem III. roku 1348. Správná forma tohoto hesla je „Honi soit qui mal y pense!“ („Bezectný je, kdo o tom špatně smýšlí!“).
Porcelánová rukojeť kordu je na povrchu malovaná - na vnější straně jsou dva stromy, muž v červeném kabátci a zřícenina, na vnitřní straně ohrada, muž v modrém a vysoký žlutý dům. Souprava jílce je mosazná. Hlavice kulovitá s plastickým reliéfem mužských postav, stejný motiv je i na vnitřní straně záštity a na rozšířeném záštitném prstenci. Prutový oblouk koše i záštita jsou zdobeny rokokovým reliéfem.
Kordík byl do sbírky VHÚ získán převodem v roce 1963.
Délka 740 mm, délka čepele 605 mm, šířka čepele 14 mm, hmotnost 240 g.