Nicolai Johan Løbnitz (1798-1867, od roku 1842 dánský královský puškař) sestrojil v roce 1833 zadovku, vyrobenou roku 1834 v omezeném počtu pro zkoušky v dánské armádě. Pušku a pistoli této konstrukce nabídl roku 1839 britské vládě, avšak bez úspěchu. Podobný systém, konstrukce kapitána F. W. Scheela, byl zaveden v norské armádě jako vzor 1842. Løbnitzova zadovka byla vyráběna i jako civilní zbraň. Pohybem páky na pravé straně pouzdra se asi o 1 cm posunou hlavně a lze je vyklopit vzhůru. Spodní prstencový kohout slouží k natažení mechanismu, spoušť je v zadní části lučíku. Obě hlavně se odpálí postupně, bicí část prstence lze posunout do strany.
Celková délka 1035 mm, délka hlavně 573 mm, ráže 17 mm.
Puška byla do sbírek VHÚ získána převodem v roce 1961.