Kulovnice s francouzským křesadlovým zámkem, L. Becher starší, Karlovy Vary, kolem 1740

Jednou z akvizičních priorit fondu palných zbraní do roku 1870 je shromažďování a vhodné doplňování sbírkových předmětů, které mapují bohatou historii puškařského řemesla na našem území. Dnes již značně rozsáhlá a reprezentativní sbírka zahrnuje produkci takových mistrů, jakými byli v 17. století Hans Stifter, Caspar Neireiter nebo Christoph Ludwig, v 18. století rodina Poserů, Fridrich Burkard, puškařské rodiny Breitenfelderů, Poltzů a Becherů.

Karlovarští Becherové byli příslušníky silného puškařského cechu, jemuž svým významem mohl v průběhu 18. století konkurovat snad jedině puškařský cech pražský. Nejstarší zachovaná cechovní kniha karlovarských puškařů začíná rokem 1673 a můžeme z ní vyčíst, že cechovní schůze se konaly jednou za čtvrt roku a účastnili se jich povinně všichni puškařští mistři, zatímco tovaryši jen výjimečně na pozvání. Za učně byli přednostně přijímáni synové puškařů, přičemž učební doba byla tříletá. Po ní získali výuční list a vydali se na zkušenou do jiných puškařských center – Prahy, Brna, Vídně nebo Norimberku. Po tříletém vandru se zpravidla vrátili a další tři roky pracovali jako tovaryši v dílně svého otce nebo jiného puškařského mistra. Poté se mohli přihlásit k tzv. mistrovskému roku, v jehož průběhu pracovali pod dohledem dvou cechem stanovených mistrů a na konci museli předložit dva vlastnoručně vyrobené kusy. Pokud byly uznány za vyhovující, byl předkladatel přijat do cechu a po zaplacení přijímacího poplatku prohlášen mistrem puškařem. Mohl si pak zřídit vlastní dílnu a otevřít puškařský obchod.

V době největšího rozkvětu karlovarského puškařství, ve třicátých letech 18. století, měl cech dvacet pět mistrů, z nichž každý mohl zaměstnávat až osm tovaryšů. Po celou dobu cech udržoval mezi svými členy přísný řád a bedlivě se staral o vysokou kvalitu karlovarských puškařských výrobků. Ty byly známé po celém světě, čemuž výrazně napomáhalo i prostředí lázeňského města, do kterého v 18. století přijíždělo velké množství zámožných hostů, zejména šlechticů. Z nich jen málokterý odolal, aby si domů neodvezl nějakou novou loveckou pušku nebo pár pistolí. Ještě v roce 1788 pracovalo v Karlových Varech čtrnáct puškařů, z nichž vynikal zejména Leopold Becher mladší, jehož lovecké zbraně s dokonalými uměleckými rytinami měly evropskou pověst. Počátkem 19. století však začalo v souvislosti s rozvojem tovární výroby zbraní karlovarské puškařství upadat a v roce 1835 byl kdysi slavný puškařský cech rozpuštěn.

Představovaná luxusní kulovnice pochází z dílny Leopolda Bechera staršího, který je uveden v seznamu karlovarských mistrů z roku 1738. Své výrobky dodával císařské zbrojnici ve Vídni a roudnické větvi Lobkoviců. Kulovnice má osmihrannou, drážkovanou (7 rovných drážek) hlaveň, seshora zdobenou zlatou ornamentální inkrustací a signaturou „LEOPOLD BECHER IN CARLSBAD“. Muška z bílého kovu je posuvná v rybině, hledí má jeden pevný a jeden sklopný plátek. Francouzský křesadlový zámek má mírně vypouklou zámkovou desku, která je po celé ploše zdobena rytou scénou odpočívajícího jelena a laně. Pod pérem ocílky je ryta signatura „L. BECHER“. Puška je celopažbená, pažba z ořechového dřeva je opatřena světlejší politurou. Zlacená mosazná protideska je zdobena reliéfním motivem psa štvoucího jelena. Botka je v horní části zdobena plastickými motivy rokají a postavy lovce nabíjejícího loveckou pušku, uprostřed botky je rytý knížecí rodový znak Lobkoviců. Lučík je opět zdoben motivy rokají a postavou bohyně lovu Diany s oštěpem a lukem.

Kulovnice byla do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získána nákupem v roce 2024.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráže: 12 mm
• Délka: 1 065 mm
• Délka hlavně: 684 mm
• Hmotnost: 3 292 g