Kulovnice s vnitřním křesadlovým zámkem, S. Paczelt, Heřmanův Městec, 1735

František Antonín hrabě Sporck, člen českého místodržitelství, majitel panství Lysá, Kuks a Konojedy, patřil ve své době k největším milovníkům a propagátorům myslivosti a parforsních honů v Čechách. Podporoval lesnictví, chov zvěře, byl však i mecenášem hudby, divadla a výtvarného umění. Roku 1695 založil lovecký řád, jemuž dal jméno po jednom z patronů myslivosti – sv. Hubertovi. Jeho členy byli milovníci parforsních honů, mezi nimi četní vysocí šlechtici a panovníci jednotlivých evropských zemí. Podnikáním a činností všeho druhu se chtěl hrabě Sporck vyrovnat staré šlechtě. Na rozdíl od řady jiných šlechtických rodů se rozsáhlá sporckovská zbrojnice bohužel nezachovala. Informace o palných zbraních hraběte Sporcka můžeme tak čerpat pouze z některých exemplářů se Sporckovým jménem či jeho erbem, které jsou roztroušeny po různých světových sbírkách. Druhým pramenem jsou některé zmínky ve sporckovské korespondenci a v jeho životopise, který sepsal hraběcí komorník František Rakovský.  Střelecká záliba majitele východočeského panství se výrazně odrazila i v jeho zájmu o technický rozvoj palných zbraní. Mezi výrobky, které pro Sporcka zhotovovali puškaři v Praze, Kuksu i v severovýchodních Čechách, převládají zadovky se sklopnými hlavněmi a různé druhy opakovacích zbraní.

Technicky velmi zajímavou konstrukcí, která byla se jménem hraběte Sporcka až donedávna spojována pouze hypoteticky, je systém zbraní s vnitřním křesadlovým zámkem. V roce 2001 vyslovil PhDr. Vladimír Dolínek na stránkách Střeleckého magazínu domněnku, že zbraň, kterou ke svým 73. narozeninám obdržel hrabě Sporck od svého synovce Josefa, a o níž si sám Sporck 10. března 1735 poznamenal, že jde o „nově konstruovanou, mnou nikdy nevídanou ručnici“, byla s velkou pravděpodobností právě tehdy nově vzniklá konstrukce s  vnitřním křesadlovým zámkem.  Vycházel z předpokladu, že do té doby nejstarší známá zbraň tohoto systému, uložená v londýnském Toweru a signovaná „STANISLAUS PACZELT 1738“, nemusela být nutně prvním exemplářem, který tento puškař vyrobil. Stanislav Paczelt působil na počátku třicátých let 18. století v Heřmanově Městci, který po smrti Sporckova otce obdržel mladší bratr Františka Antonína Ferdinand Leopold a v roce 1735 se jeho majitelem stal Ferdinandův syn Josef, tedy osoba, která hraběti Sporckovi onu „nikdy nevídanou ručnici“ darovala. Na základě těchto indicií PhDr. Dolínek usoudil, že první zbraň s vnitřním křesadlovým zámkem mohl Stanislav Paczelt sestrojit právě v roce 1735 jako dar pro Františka Antonína Sporcka.

Většinu podobných domněnek není možné ani potvrdit ani vyvrátit a ony zůstávají, přes snahu hned několika generací historiků a badatelů, stále jen ve fázi hypotéz. Naštěstí v případě Sporckovy zbraně tomu tak již není. Na sklonku roku 2012 se Vojenskému historickému ústavu podařilo tento utajený skvost českého puškařství ze soukromé sbírky nákupem získat. Puška je ve vynikajícím stavu, bez známek jakéhokoliv restaurátorského zásahu. Celková délka zbraně je 1 310 mm, ráže 14,5 mm a hmotnost 2 350 g. Válcová, v zadní části oktagonální hlaveň je opatřena vývrtem sedmi drážek. Mosazná mířidla jsou zdobena jednoduchou lineární rytinou. U dnového šroubu je hlaveň signována „STANISLaus PACZELT“. Odklopný kryt křesadlového zámku je opatřen rytinou erbu šlechtického rodu Sporcků. Mosazné zámkové desky jsou zdobeny rytinou lineárního a rostlinného ornamentu a lovecké scény štvanice na jelena. Kulovnice je polopažbená, pažba z ořechového dřeva s lícnicí je zdobena řezaným ornamentem rozvilin. Mosazné kování je bohatě ryto rostlinným a figurálním ornamentem. Dřevěný nabiják je zakončen pěchovákem z rohoviny.

Samotný systém vnitřního křesadlového zámku byl jedním z důsledku snah o zdokonalení ochrany spoušťového mechanismu palných zbraní před nepříznivými povětrnostními vlivy. Všeobecně je považován za český vynález a východočeský puškař Paczelt za jeho nejpravděpodobnějšího autora.  Ten místo klasického kohoutu umístil do pouzdra za hlavní úderník – tyčku zakončenou čelistmi s křesacím kamenem. Odklopný kryt sloužil k nasypání střelného prachu do pánvičky a po sklopení krytu jeho spodní šikmá plocha plnila úlohu ocílky. Mechanismus se napínal pomocí táhla vyčnívajícího dolů do lučíku před spoušť. Po stisknutí spouště vymrštil tlak zpruhy táhlo s úderníkem vodorovně kupředu, kámen vykřesal jiskry z příklopné ocílky a ty zapálily prach na pánvičce. Zátravkou pak oheň prošlehl do hlavně, kde zapálil hlavní prachovou náplň. Paczeltův vynález představuje pravděpodobně vůbec nejstarší bezkohoutovou zbraň na světě. Kromě pušek – kulovnic i brokovnic – vyráběl Paczelt i pistole s vnitřním zámkem své konstrukce.

Naprostá většina Paczeltových výrobků je sice signována jménem, avšak bez bližšího určení místa působení. Existuje však puška původně s křesadlovým zámkem, později transformovaná na perkusní zámek, která je značena „STANISLAUS PACZELT MESTECZ“. Ve zbrojnici zámku Žleby je pak uložena další brokovnice s křesadlovým zámkem signovaná na zámkové desce „PACZELT A KUTTENBERG“. Starší čeští badatelé proto předpokládali, že Paczelt nejdříve působil v Heřmanově Městci a někdy po Sporckově smrti v roce 1738 odešel na sousední panství knížat Auerspergů a usadil se v Kutné Hoře. Jeho vnitřní křesadlový zámek vyráběli i další čeští puškaři a i někteří zahraniční. Koncem 18. století jej nepatrně pozměnili a zdokonalili bratři Ferdinand a Václav Morávkové z Golčova Jeníkova. Z jeho současníků jej zhotovoval i Václav Pacholík, který se po vyučení ve Vídni usadil v Bratislavě. Ojediněle se vyskytují exempláře i od některých rakouských a německých puškařů.

Přestože se Paczeltových zbraní s vnitřním křesadlovým zámkem nedochoval velký počet, jejich pestrost v typech a provedení, stejně jako řada mistrů, kteří u nás i za hranicemi jeho vynález napodobili, však dosvědčuje novátorský význam této české konstrukce. I proto je nutné zdůraznit význam nákupu Sporckovy kulovnice, první svého druhu na světě, pro české muzejnictví. Jedná se o počin skutečně výjimečný a Vojenský historický ústav tak do své sbírky zasadil jeden ze základních kamenů rozsáhlé mozaiky mapující bohatou historii českého puškařského řemesla.

Kulovnice byla do sbírky VHÚ získána nákupem v roce 2012.