Ladislav Šíma, Monte Valbella, 1919

V červnu roku 1919 byl český malíř Ladislav Šíma (1885–1956) vyslán jako člen umělecké výpravy spolu s Oldřichem Koníčkem a Janem Angelo Zeyerem na místa bojů italských legií za první světové války. Vytvořil několik desítek olejomaleb, na nichž je zobrazena krajina bojišť na Piavě (polní nemocnice na úpatí Monte di Valbella, pohoří Monte Grappa, Doss´ Alto). Tyto malby byly prezentovány na první velké legionářské výstavě v Praze v září téhož roku pod názvem Náš odboj.

Na prezentované malbě je zobrazeno malebné údolí pod vrcholem Monte Valbella (1312 m. n. m.) v severní Itálii poblíž Asiaga. Na konci června roku 1918 se zde zúčastnily bojů na straně italských úderných oddílů také dvě roty 39. čs. pluku „Výzvědného“. Autor použil ostře ohraničené zemité tóny barev, typických pro zdejší přírodu. Údolí Valbella brázdí úzké kamenité cesty, které se táhnou až k vrcholu hor. Šímova expresivní plátna se vyznačují pestrou škálou výrazných barev a plností tvarů, jsou však pevně kompozičně svázána jasným vymezením zadavatele.

Autor díla Ladislav Šíma pocházel ze středočeského Benešova. Vystudoval figurální malbu a krajinářství u profesorů Bohumíra (Gódy) Roubalíka a Vlaha Bukovace na pražské Akademii výtvarných umění. Zásadní vliv na jeho umělecký projev měl symbolismus profesora Jana Preislera. V roce 1915 narukoval k c. a k. pěšímu pluku č. 95 na italskou frontu a o dva roky později byl v hodnosti nadporučíka demobilizován. Do aktivní služby vstoupil opět v červenci 1919, kdy byl přidělen k Umělecké skupině Památníku odboje. Kvůli osobním neshodám s některými členy uměleckého sdružení Mánes však záhy opustil Prahu a usadil se v podkrkonošské Jilemnici. Po rozpadu prvního manželství v roce 1928 se vrátil do rodného Benešova. Zde působil jako profesor kreslení na Reálném gymnáziu. Vedle malířství se věnoval také hudbě. Byl členem místního komorního sdružení a organizátorem mnoha kulturních akcí. Za okupace byl však donucen opustit svůj dům s ateliérem, a tak se přestěhoval do Lázní Bělohrad. Měl to štěstí, že válku přežil a mohl se opět vrátit do míst, k nimž měl hluboký citový vztah.

Olej na plátně, 1150 x 1090 mm.

Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 1921.