Válečným událostem první poloviny 16. století v západní Evropě dominoval dlouhodobý konflikt, známý jako Italské války (1495−1559). Hlavní příčinou střetu mezi Habsburky a francouzským královským rodem Valois bylo soupeření o uchopení co největší moci a vlivu na Apeninském poloostrově. Jedním z nejznámějších střetů těchto válek byla bitva u Pavie, k níž došlo 24. února 1525. V této bitvě bylo francouzské vojsko poraženo a král František I. byl zajat. Vítězství císařských vojevůdců Antonia de Leyva, Charlese de Lannoy, Alfonse d´Avalos a Georga von Frundsberg přišlo dílem osudu v ten samý den, kdy měl císař Karel V. z rodu Habsburků narozeniny.
Prezentované figurky zastupují pěší žoldnéře německého původu, tzv. landsknechty, kteří v daném období představovali jistý archetyp raně renesanční pěchoty. Obě figurky představují praporečníky s typickými motivy habsburských vojsk na praporech – černým císařským orlem ve zlatém poli a křížem svatého Ondřeje z červených ostrví ve stříbrném poli. Druhý jmenovaný symbol, který používala německá i španělská vojska Habsburků, nesl odkaz burgundského vévodství, jehož jediná dědička Marie se po smrti svého otce a posledního vévody Karla Smělého provdala za Maxmiliána I. Habsburského. Ten následně přijal titul burgundského vévody, burgundský dvorský Řád zlatého rouna a tradiční symbol burgundského patrona, svatého Ondřeje, jehož kříž ve tvaru písmene X mívali v 15. století na praporech burgundští ozbrojenci.
Praporečníci jsou oblečeni do kabátců s nabíranými rukávy s kontrastní červenou látkou v prostřizích. Jeden praporečník má kabátec modrý, druhý bílý a druhý jmenovaný přes něj navíc nese hnědou koženou vestu. Oděv spodní poloviny těla tvoří u obou figurek nohavice pod kolena, předchůdkyně pozdějších nabíraných nohavic, tzv. plunder. Celek doplňují punčochy, nízké střevíce s širokou špičkou zvané medvědí tlapy a barety s peřím. Oba landsknechti mají pouze krátké meče katzbalgery jako poboční zbraně, přičemž praporečník s císařským praporem jej drží tasený v ruce.
Soubor figurek byl do sbírky Vojenského historického ústavu získáván průběžnými nákupy v období 60. let minulého století.