Město Saint Étienne, ležící 64 kilometrů na jihozápad od Lyonu, proslulo v minulosti především výrobou palných a chladných zbraní, bicyklů, textilních strojů, ale mělo také rozvinutý optický a hutní průmysl. Kromě státní zbrojovky Manufacture dʼarmes de St. Étienne (MAS) zde působila řada větších či menších firem, mezi nimiž z hlediska produkce loveckých a sportovních zbraní vyčnívala Manufacture française d’armes et de cycles de Saint-Étienne, známá pod zkráceným názvem Manufrance. Původně nesla název Manufacture française d’armes et de tir, avšak se změnou majitele v roce 1885 byla přejmenována na Manufacture française d’armes de Saint-Étienne. Noví vlastníci Pierre Blachon a Étienne Mimard postupně rozšířili výrobní sortiment o bicykly, což se také promítlo do změny názvu firmy.
V roce 1893 začala firma vyrábět opakovací pistoli s názvem Le Gaulois, jež se sice ve výrobním programu udržela údajně až do roku 1911, avšak s rozšiřováním samonabíjecích pistolí na trhu měla její prodejnost ustavičně sestupnou tendenci. Pokud chtělo vedení firmy držet krok s dobou, muselo mít ve svém sortimentu také nějakou samonabíjecí konstrukci. Étienne Mimard navrhl již v roce 1909 pistoli s revolverovou spouští, na jejíž řešení obdržel francouzský patent č. 412 523, avšak není známo, že by ji firma vyráběla. Teprve v roce 1913 přihlásil k patentové ochraně konstrukci, jež se do výrobního programu dostala a udržela se v něm až do konce šedesátých let minulého století.
Mimardova pistole dostala obchodní název Le Français a její prvky chránil francouzský patent č. 472 505. Svým řešením se vymykala většině tehdejších konstrukcí, především řešením spoušťového mechanismu v režimu dnes nazývaném DAO (Double Action Only), v té době označovaném jako revolverová spoušť. Při každém stlačení jazýčku spouště docházelo k napínání úderníku až do zadní polohy, z níž byl úderník v konečné fázi tlaku prstu na spoušť uvolněn a jeho zápalník dopadl na zápalku náboje, což vedlo k její iniciaci a výstřelu.
Le Français měla ale ještě další konstrukční zvláštnosti. Odpružení jejího dynamického závěru zajišťovaly dvě symetrické dvouramenné páky, uložené na bočních stěnách rukojeti. Jejich delší ramena se opírala do vybrání vespod závěru a kratší odpružovala šroubová pružina, uložená s vodítkem v přední stěně rukojeti. Na rozdíl od většiny tehdejších konstrukcí měla pistole výklopnou hlaveň, zajištěnou pomocí uzamykací páky, uložené na pravé straně těla. Neměla však vůbec vytahovač nábojnic, jenž pro spolehlivou funkci zbraní s dynamickým závěrem není nepostradatelný. V případě selhače tak stačilo vyklopit hlaveň vzhůru a selhaný náboj vyhodit z nábojové komory.
Schránkový zásobník nedržela v těle pistole některá z obvyklých konstrukcí západek zásobníku. Jeho přední stěna se opírala o plochou pružinu, jež jej tlačila směrem vzad. Postranní zkosené výstupky dna zásobníku zapadaly do odpovídajícího vybrání v bočních stěnách, takže k vyjmutí zásobníku bylo nutné jej zatlačit podélně směrem vpřed a poté vytáhnout z těla pistole.
Nejstarší model, s jehož výrobou firma začala, dostal označení Le Français de Poche a byl, stejně jako většina těchto pistolí, v ráži 6,35 mm Browning. V roce 1922 rozšířil sortiment zvětšený model s označením Le Français type Policeman, jenž se ve výrobním programu udržel až do roku 1968 a je považován za nejrozšířenější provedení pistolí Le Français. Terčová varianta Le Français Champion ve stejné ráži a s hlavní v délce 150 mm velký úspěch nezaznamenala; za vzácnější lze dnes považovat Le Français type Armée v ráži 9 mm Browning long či blíže neoznačený model Le Français, zařízený na náboj 7,65 mm Browning. Celková produkce všech modelů je odhadována na 250 000 kusů, přičemž modely v ráži 6,35 mm tvořily podstatnou část, udávanou počtem 210 000 pistolí.