První model vojenské legitimace, vydávané našim vojákům ještě v Buzuluku, měl podobu jednoduchých modrých desek s českým a ruským textem a neskrýval prostor k více než základním údajům o majiteli. Zhruba v polovině roku 1943 se začalo objevovat novější provedení legitimace, které se od předchozího modelu liší na první pohled především koženkovými deskami v červené barvě, uvnitř se navíc skrývalo 8 dalších stran, které již kromě základních údajů obsahovaly i kolonku „Úřední záznamy“ s dalšími údaji o svém majiteli, jako například povýšení a vyznamenání. Legitimace má rozměr 76 x 104 mm a pro Československou armádu v SSSR je vyráběla moskevská tiskárna „Iskrarevoljucii“.
Přiložená legitimace pochází z pozůstalosti záložního důstojníka Rudolfa Kellnera, který v době svého působení v zahraničí používal jméno Rosický. Svou vojenskou kariéru zahájil již za první světové války v řadách rakousko – uherské armády. Během druhé světové války patřil k členům oranské skupiny a prvním dobrovolníkům československé vojenské jednotky v Buzuluku, o čemž svědčí i velmi nízké služební číslo. Se štábem praporu se zúčastnil bitvy u Sokolova a válku zakončil jako velitel týlu 4. brigády 1. čs. armádního sboru v SSSR. Na samotné legitimaci stojí za pozornost především fotografie netradičně nalepená na deskách legitimace.
Legitimace Rudolfa Kellnera - Rosického se do sbírek VHÚ dostala spolu s jinými předměty z jeho pozůstalosti výměnou v roce 1981.