LERCH, Richard. Egon Lerch U XII

Dne 8. srpna 1915 se po nárazu na italskou minu během odvážného pokusu o průnik do válečného přístavu v Benátkách potopila rakousko-uherská ponorka U-12 i s celou svojí posádkou. Jejím velitelem byl terstský rodák poručík řadové lodi Egon Lerch, jehož otec Richard pocházel z Prahy. V posádce ponorky bychom našli i několik námořníků s českými příjmeními.

Připomeňme si stručně Lerchovy osudy nejen kvůli jeho vazbám na Prahu (kde měl díky otci domovské právo), ale také pro romantické souvislosti, které jej dovedly až k pokusu o útok na nejznámější základnu italského válečného námořnictva.

Egon Lerch se narodil 19. června 1886 v Terstu, kde jeho otec sloužil v hodnosti poručíka řadové lodi u námořnictva. Chlapec i se svým bratrem vyrůstal v přístavech a vybudoval si blízký vztah k moři. Základní školu, respektive její první čtyři ročníky, vychodil v Pule a v září 1895 nastoupil na Vojenskou nižší střední školu (Militärunterrealschule) v uherském Köszegu (německy Guns) u rakouských hranic. Projevil se jako temperamentní a bystrý žák a po dokončení čtyřleté školní docházky začal studovat na podzim roku 1900 na C. a k. námořní akademii v přístavu Fiume (dnes Rijeka v Chorvatsku). Z akademie byl vyřazen jako námořní kadet v létě 1904 a krátce sloužil na lodích SMS Habsburg, SMS Monarch a SMS Custoza.

Koncem června 1907 složil důstojnické zkoušky, přešel na SMS Wien a poté SMS Erzherzog Karl a nakonec nastoupil jako kadet 1. třídy na pancéřový křižník SMS St. Georg, s nímž absolvoval plavbu do USA. Na podzim 1908 byl povýšen na fregatního poručíka a v následujícím roce absolvoval kurz pro torpédové specialisty a velitele ponorek. Působil pak jako druhý důstojník na U-5 pod velením později slavného ponorkového esa Georga von Trappa.

Již v dobách míru zažil několik nebezpečných situací a byl vyznamenán italskou stříbrnou medailí za záchranu života italských námořníků (Medaglia al valore di Marina). V srpnu 1912 ho přidělili ke štábu pancéřového křižníku SMS Kaiserin Maria Theresia, který za první balkánské války (1912–1913) vyplul do Levanty a zastupoval císařské zájmy v Soluni. Dne 25. května 1914 ho v hodnosti poručíka řadové lodi jmenovali velitelem ponorky U-12.

Po vypuknutí první světové války se měly brzy ukázat možnosti nové podmořské zbraně. V prosinci 1914 dosáhl Lerch mezi rakousko-uherskými ponorkáři prvního velkého úspěchu, když zasáhl torpédem moderní francouzskou bitevní loď Jean Bart, vlajkovou loď francouzské středomořské flotily (její opravy trvaly 3,5 měsíce). Za tento čin byl oceněn rytířským křížem Leopoldova řádu a německým železným křížem. Lercha to však neuspokojilo, neboť z osobních důvodů toužil po rytířském kříži Marie Terezie, se kterým byla spojena nobilitace. Udržoval totiž milostný poměr s arcivévodkyní Alžbětou Marií Rakouskou, vnučkou císaře Františka Josefa I., a doufal, že získání šlechtického titulu by tento morganatický svazek pomohlo legalizovat (arcivévodkyně by se ovšem musela rozvést se svým manželem princem Otou Windischgrätzem).

Protože po úspěšném zásahu francouzské bitevní lodi se dohodová plavidla z Jadranu stáhla, nezbývalo pro malé rakousko-uherské ponorky příliš mnoho kořisti. U-12 během března 1915 pouze zajala a doprovodila do rakouských přístavů 6 černohorských plachetních lodí i s nákladem.

Situaci změnil až 23. května téhož roku vstup Itálie do války na straně Dohody. Lerchovi se nejprve 29. května se podařilo potopit řecký parník Virginia a v červnu ho napadla odvážná myšlenka, že se proplíží se svojí ponorkou do dobře střežených italských přístavů a zaútočí na nepřítele přímo na jeho základně. Italové v tu dobu na moře prakticky nevyplouvali, neboť vzpomínky na úspěšný útok rakousko-uherského námořnictva na italské přístavy 24. května byly ještě čerstvé.

O Lerchově odvážném, byť neúspěšném podniku (stejně jako o jeho milostném vztahu) již na našich stánkách psal Jindřich Marek, a proto v souvislosti se zánikem U-12 stačí odkázat na jeho text.

Prezentovaná kniha formátu 20 × 26 cm vyšla pravděpodobně již roku 1915 za přispění rakouského námořního spolku ve Vídni. Jejím autorem je Richard Lerch, Egonův bratr, zatímco ilustrace pocházejí od známého rakousko-švýcarského malíře a grafika specializujícího se na námořní tématiku, Harryho (Heinricha) Heussera (1886–1943). S ohledem na rodinné zázemí kniha mapuje život a kariéru Egona Lercha velmi podrobně a přináší i snímky z jeho dětství. Zcela v duchu doby se nese v oslavném tónu opěvujícím padlého hrdinu. A samozřejmě zcela diskrétně pomíjí jakoukoliv zmínku o jeho vztahu s arcivévodkyní Alžbětou Marií. Přestože je nutné přistupovat k publikaci kriticky, jedná se o cenný zdroj informací.

Knižní blok je převázaný v pevné plátěné vazbě. Na předních deskách je nalepena původní obálka s motivem vlajky c. a k. válečného námořnictva a medúzy. Podle vlastnických razítek s heraldickou, vlevo hledící kančí hlavou, umístěnou v koruně, a nápisem Bibliotheca Arcis Ronsperg patřila původně kniha do zámecké knihovny v Poběžovicích (dříve Ronšperk, německy Ronsperg). Tu vlastnil od roku 1864 původně nizozemský rod hrabat Coudenhove-Kalergi, Přestože byl Richard Nicolas hrabě Coudenhove-Kalergi zakladatelem myšlenky panevropismu a přátelil se s prezidentem Tomášem Garrigue Masarykem i Edvardem Benešem, rodina se během druhé světové války hlásila k německé národnosti, a proto jí byl po roce 1945 vyvlastněn majetek.

Citace:

LERCH, Richard. Egon Lerch U XII. [Wien]: St. Stefan Wiener Verlagsgesellschaft, [1915].

Zdeněk Munzar