Kolébkou lesního rohu je Francie, kde byl kolem roku 1700 zaveden do orchestru. České prostředí jej poznalo již v roce 1681 zásluhou uměleckého mecenáše hraběte Františka Antonína Šporka (1662-1738). Nástroj si v Čechách získal velkou oblibu, přičemž většina jeho tehdejších virtuózů pocházela právě odtud. Antonín Josef Hampel byl od roku 1737 členem dvorní kapely v Drážďanech. Pro jeho žáka Jana Václava Sticha (1746-1803) složil Ludwig van Beethoven Sonátu op. 17 pro lesní roh a klavír a Jan Rudolf (1730-1812) působil jako profesor na pařížské konzervatoři.
Exponát na fotografii představuje novodobý dvojitý lesní roh v F – B ladění. Nástroj je vyroben z tenkostěnného válcovaného mosazného plechu. Těleso instrumentu se skládá z rozšiřující se kruhově stočené trubice válcového průřezu, jejíž koncová část nabývá tvarové podoby výrazné kalichové ozvučnice. Nástroj je vybaven systémem otočných (zákružkových) ventilů a přípojek, které přispívají k jeho tónovému obohacení.
Vyfotografovaný exponát byl původně majetkem dnes již zrušené Vojenské konzervatoře v Roudnici nad Labem. Do sbírek Vojenského historického ústavu Praha se dostal převodem ze Základny neopravovaného materiálu v Brně v roce 2009.