Letecký barograf byl přístroj určený k zaznamenávání relativní výšky letu, pracující na principu roztahování Vidieho barometrických krabic (aneroidů) vlivem změny tlaku vzduchu. Ta odpovídala změně letové hladiny letadla v závislosti na čase. Pohyb aneroidů byl přenášen na jezdce, který hrotem činil záznam na papír navinutý na záznamovém válci poháněném hodinovým strojkem.
K velice rozšířeným leteckým barografům patřily německé přístroje sestrojené podle jednotných požadavků Fl 22862. Jedním z nich byl i výrobek firmy Emil Scholz, Hamburg. Záznamové zařízení bylo umístěno v odolné hnědé krabici s celuloidovým okénkem. Hodinový strojek se nalézal v rotujícím válci a bylo na něm možné nastavit čas 2, 4, nebo 10 hodin na jednu otočku válce. Pro jednodušší manipulaci na polních letištích byl záznam prováděn kovovým hrotem na sazemi začazený papír, který se pak po vyjmutí „vyvolával“ v řídkém bezbarvém laku. Tento konkrétní přístroj měl výškový rozsah 0 až 6 km, což jej určovalo pro použití spíše ve sportovních letadlech a kluzácích. Samotná bakelitová krabice umožňovala zaplombování přístroje a nesla údaje o výrobci, rozsahu měření, hmotnosti a kontrolách barografu. Na obalu nesla čtyři podélná žebra s otvory pro zavěšení mezi gumové svazky, které měly tlumit případné nárazy během letu.
Představovaný přístroj byl vyroben v roce 1937, ale ještě v devadesátých letech minulého století byl tento typ barografu hojně využíván i našimi sportovními letci k potvrzení výkonů dosažených podle mezinárodních pravidel. Do sbírky VHÚ byl věnován v roce 2012 soukromníkem, jako součást větší kolekce meteorologických přístrojů a zařízení.
Délka barografu byla 230 mm, šířka 100 mm, výška 165 mm. Celková hmotnost přístroje pak byla 1,75 kg.