Americký devítiválcový hvězdicový, vzduchem chlazený motor Wright R-1820 byl vyvinut z motoru Wright P-2. Měl zvětšený zdvihový objem na 29,876 l a mnoho dalších vylepšení. Při 2 300 ot/min dával výkon až 1 270 k. Počátek jeho výroby spadá do roku 1931 a vyráběl se prakticky až do konce čtyřicátých let minulého století. Jeho licenční výrobou se zabývaly také firmy Lycoming, Pratt & Whitney Canada a za 2. světové války též Studebaker Corporation. Licenci a 150 hotových motorů zakoupil v roce 1932 i Sovětský svaz. Tam se potom tyto motory vyráběly ve velkých počtech pod označením M-25 a později vylepšené jako M-62 a M-63. Náš exponát R-1820-97 poháněl americký těžký bombardovací letoun Boeing B-17 G Flying Fortress, který se zřejmě v rámci 8. letecké armády USAAF podílel na bombardovacích náletech na naše území. Podle stavu exponátu lze usoudit, že letoun byl sice sestřelen, ale motor zřejmě padl na zem s větší částí draku, neboť není příliš poškozen. Poté ovšem asi ležel delší dobu pod širým nebem, protože ocelové části jsou dosti zkorodované. Později také někdo oddělil pilkou duralové části vrtulových listů. Na silně zkorodovaném štítku je čitelný nápis: Air Forces or Bureau Model R-1820-97. Studebaker Corporation, Aviation divizion, South Bend, Indiana, made in U.S.A.
Vojenský historický ústav získal tento motor do sbírek koupí od Kovošrotu Plzeň na konci roku 1980. Poté ležel dlouho v depozitáři. V devadesátých letech byl využit na výstavě „Střepy z letecké války“. V současnosti je po základním ošetření vystaven jako zápůjčka v expozici muzea Motorářské strojírny Šercl v Bílém Potoce.