Letecký naviják Herkules III, výr. č. 448

Letecký naviják Herkules III, výr. č. 448

Mezi leteckými provozními prostředky ve sbírkách VHÚ se nalézá také speciální samohybný naviják pro vlekání kluzáků Herkules III. Jednalo se o tovární výrobek Moravanu n.p. Otrokovice. Naviják byl vyvíjen podle návrhu Jaroslava Dobrovolského a požadavků plachtařů od roku 1955. Prototyp byl představen veřejnosti ve Vodochodech a na leteckém dnu v Ruzyni v roce 1956 a již následujícího roku se rozjela sériová výroba. Původní navijáky měly ještě hliníkovou karosérii, která byla později překonstruována na laminátovou.

Navijáky H-III byly vyráběny ve velkých počtech a dostaly je skoro všechny aerokluby Svazarmu. Velká část produkce šla ovšem na vývoz, hlavně do SSSR. Udává se, že bylo vyrobeno na 522 kusů těchto navijáků a z toho 359 bylo dodáno do Sovětského svazu, další šly do mnoha zemí světa. Z provozního hlediska představoval Herkules III velký pokrok. Odpadla složitá manipulace s jeho předchůdci při přípravě k provozu, naviják měl i jednoduchou obsluhu a nezáludné vlastnosti. Zpravidla stačilo pro technicky zkušenějšího jedince pár startů pod dozorem staršího navijákaře, a byl schopen sám vlekat. Také výkonové parametry přesně vyhovovaly pro vleky cvičných kluzáků L-13 Blaník ve dvojím obsazení, neboť stačilo pouze dát plný plyn a naviják v podstatě, zásluhou vhodně zvoleného motoru a hydraulické odstředivé spojky, sám spolehlivě vykonal start bez zbytečného přetěžování letadla.

Z technického hlediska se jednalo o dvoububnový samohybný letecký naviják pro vlečení kluzáků do vzletové hmotnosti 500 kg. Motor tvořil s převodovou skříní náhonů bubnů a pojezdu jeden celek. Odpérovaná zadní kola byla řiditelná, hnací byla přední kola. Bubny s ocelovými lany o délce zpravidla 1 000 m byly umístěny na výkyvných lafetách, ty nesly zároveň pérové sekací zařízení. Karoserie navijáku byla pontonová ze skleného laminátu, vyztuženého profily, kde byla i palivová nádrž o obsahu 48 litrů nafty. Naviják se při pojíždění řídil volantem na levé straně kabiny. Při vlastním navíjení seděl navijákař vpravo a obsluhoval bubny, jejich brzdy a přípusť motoru. Naviják poháněl motor Tatra 108-4 o výkonu 135 k (99 kW) při 2 000 ot/min. Náš exponát byl vyroben v roce 1961 a přidělen do Aeroklubu Zbraslavice pod imatrikulačním číslem 368. Zde spolehlivě sloužil až do roku 2008, kdy byl odprodán do sbírek VHÚ. V budoucnosti bude vystaven v rámci nově tvořené expozice sportovního letectví Leteckého muzea VHÚ.

 

Hlavní technické údaje

Délka 3,340 m

šířka 1,820 m

výška 1,5 m

prázdná hmotnost 2300 kg

max. pojezdová rychlost 15 km/h

 

Aktuálně



V Armádním muzeu Žižkov začala programová konference České obce sokolské

V Armádním muzeu Žižkov začala programová konference České obce sokolské

23. 01. 2026
Atrium Armádního muzea Žižkov bylo místem, kam se v pátek 23. ledna sjelo…
Pracovník VHÚ Praha Jiří Rajlich oceněn za celoživotní přínos letectvu a Armádě ČR

Pracovník VHÚ Praha Jiří Rajlich oceněn za celoživotní přínos letectvu a Armádě ČR

21. 01. 2026
V pátek 7. listopadu 2025 proběhl slavnostní nástup příslušníků 21. základny taktického letectva…
Vzpomínkový večer pro veterány UNPROFOR

Vzpomínkový večer pro veterány UNPROFOR

19. 01. 2026
V kinosále Armádního muzea Žižkov se ve středu 14. ledna konalo vzpomínkové setkání…
Přihlaste do konce ledna své příspěvky na květnovou konferenci "Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách"

Přihlaste do konce ledna své příspěvky na květnovou konferenci "Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách"

16. 01. 2026
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…
15. ledna 1990 začala jednání expertů ČSSR a SSSR o konci pobytu sovětských vojsk v Československu

15. ledna 1990 začala jednání expertů ČSSR a SSSR o konci pobytu sovětských vojsk v Československu

15. 01. 2026
V Zrcadlovém sále Černínského paláce v Praze se ve dnech 15. až…