Letoun Fokker E.III

Fokkerovy stíhačky série E z první světové války patřily mezi první jednoplošná, skutečně bojová letadla, která svou výzbrojí a taktikou používanou jejich piloty přispěla k posunu v technologii tehdy nově vzniklé, ale rychle se rozvíjející metodiky vzdušného boje. Původní E.I byly zařazeny do služby v létě 1915. Jejich význam spočíval především v zástavbě synchronizovaného kulometu, který mohl díky synchronizačnímu zařízení bezpečně střílet skrz okruh vrtule. Po nich následovalo několik vylepšených modelů včetně nejznámějšího E.III, který byl nasazen v letech 1915–1916. Toto letadlo bylo jednou z vůbec prvních opravdových stíhaček a pomohlo Německu získat na přelomu těchto let masivní vzdušnou nadvládu. Britové je nazývali „Fokkerovo koště“, neboť v těchto letech doslova vymetlo spojenecké letectvo z oblohy. Piloti Fokkerů série E „Eindecker“, včetně známých německých es Maxe Immelmanna a Oswalda Bölckeho, byli autory několika vůbec prvních bojových manévrů používaných ve vzdušných soubojích. Celkem asi 150 kusů vyrobených E.III přineslo svým pilotům nehynoucí slávu, ale pak je stále se zrychlující vývoj bojových letounů odsunul do pozadí. Přesto stroje série E pomohly ustanovit několik pravidel vzdušného boje a navždy změnit válečnou strategii. Od té doby měla letadla hrát stále důležitější roli v průběhu válečných konfliktů a ve způsobu jejich vedení. Je zajímavé, že tyto aparáty byly také prvním specializovaným jednomístným stíhacím letounem ve výzbroji rakousko-uherského letectva (k.u.k. Luftfahrtruppen) pod označením Fokker A.III. Byly získány od císařského Německa na sklonku roku 1915. Jedním z těch, kteří Fokkerův Eindecker proslavili v rakousko-uherských službách, byl tehdejší příslušník Fliku 4 Hptm. Fp. Jindřich Kostrba, pozdější slavná postava našeho letectví. Ze svých osmi vzdušných vítězství získal první tři právě v jeho kokpitu, a to dokonce v průběhu jediného dne 18. února 1916, kdy Italové podnikli bombardovací nálet na Lublaň, který byl odvetou za nedávné rakouské bombardování Milána.

TTD původního Fokkeru E.III

Motor rotační devítiválcový Oberursel UI o výkonu 74 kW (100 k)

Rozpětí 10 m

Délka 7,2 m

Max. rychlost 140 km/h

Vytrvalost 2 h 45 minut

Výzbroj synchronizovaný kulomet Spandau MG 8, ráže 7,92 mm

Fokker E.III UL replika (OK-HUG 05), výrobní č. 2/2001

V devadesátých letech minulého století se i u nás počaly stavět létající repliky historických letadel, většinou v ultra lehké kategorii. Jedním ze zástupců této třídy byl i upravený Fokker E.III s motorem Limbach 2000 EB o výkonu 59 kW (80 k). Jednalo se o ocelovými lany ztužený středoplošník z ocelových trubiček potažených plátnem, který byl poněkud zmenšený oproti předloze. Na rozdíl od originálu byl stroj místo překrucováním konců převážně dřevěných křídel řízen klasickými křidélky. UL Fokker, postavený na počátku tohoto stolení panem Petrem Márou,  byl často předváděn na různých Air Show u nás i v zahraničí v rámci Létajícího cirkusu, kde evokoval atmosféru 1. světové války. Do Leteckého muzea VHÚ se dostal výměnou v roce 2014.

Rozpětí 8,00 m

Délka 6,00 m

Výška 2,40 m

Prázdná hmotnost 195 kg

Maximální hmotnost 300 kg

Minimální rychlost 60 km/h

Maximální rychlost 140 km/h

Cestovní rychlost 100 km/h